Závan devadesátých let. Policie se ponořila do chaosu zakázek na testy a respirátory

Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) začala prověřovat čtvrtmiliardovou zakázku na dodávku testů na covid do škol. Jak známo, zakázku získala společnost Tardigrad International Consulting - a policie prověřuje podezření, že jí byla zadána ministerstvem vnitra přes nesplnění zadaných podmínek. Soutěž proběhla prakticky bez přípravy, v rychlosti a zmatku: ani komise, ani bezpečnostní instituce neměly šanci prověřit důvěryhodnost firmy a férovost ceny i dodavatele. NCOZ má už přitom na stole prověření řady dalších zakázek nákupu respirátorů, testů a zdravotnického materiálu z posledních dvanácti měsíců.

Většina těchto státních nákupů zdravotnického materiálu proběhla v nouzovém režimu, kdy jsou pravidla mnohem volnější. A většina nákupu testů, respirátorů a dalšího zdravotnického materiálu má původ v Číně – dovozy a nákupy se dějí zásadně přes státem schválené prostředníky. Problém je, že stát – především ministerstvo zdravotnictví – schvaluje prostředníky v byznysu, který za poslední rok vzrostl oproti jiným letům řádově na stonásobky. Což přineslo vznik stovek nových dodavatelských firem, řada z nich nemá ani minimální historii jako třeba právě společnost Tardigrad – a informace o firmě, jejích obchodech a zástupcích vzbudily velké veřejné podezření.

Třeba z necelé stovky firem, které ministerstvo schválilo jako dovozce antigenních testů (v devadesáti procentech z Číny), je podle informací z bezpečnostních institucí, které se  pokoušejí prověřit důvěryhodnost společností,, minimálně polovina takových, které se do posledních dvanácti měsíců ve zdravotnickém byznysu pohybovala jen okrajově nebo vůbec. A vzhledem k tomu, že stát může v nouzovém stavu zadávat zakázky bez výběrového řízení, je dost nepřehledná i většina obchodů, které stát uzavřel. A ani stát nemá zatím přehled, kolik korun do těchto nákupů investoval.

Komická byla v tomhle smyslu lednová a únorová mediální přestřelka ministra zdravotnictví Jana Blatného s médii. Ministr v ČT v lednu prohlásil, že stát utratil za PCR i antigenní testy na covid 25 miliard korun. Média pak spočítala, že i kdyby zdravotní pojišťovny proplatili naprosto všechny testy, ať antigenní nebo PCR, stály by stát maximálně čtrnáct miliard korun. Ve skutečnosti šlo ještě o mnohem méně, protože řadu testů si lidé a firmy platili sami.  Mluvčí ministerstva zdravotnictví pak oznámila, že to ministr myslel jen ilustrativně a že suma utracená za testy bude známa až později. Známa není dodnes.

Policie se v tomhle případě soustředí na konkrétní případy, třeba na dovoz testů, za které ministerstvo zdravotnictví zaplatilo prostředníkovi přes sto milionů korun, ale nebylo schopné třetinu této sumy nijak dokladovat zbožím. Nebo na třikrát až čtyřikrát vyšší ceny, které stát zaplatil za některé dodávky oproti ceně, kterou zaplatili dodavatelé testů a respirátorů výrobci. Angažmá policie ale vůbec nemusí znamenat, že někdo bude nakonec potrestán.

Podle jednoho z detektivů je velmi komplikované prokázat úmysl podvodu: většina zakázek proběhla v takové rychlosti, zmatku  a režimu, který  do velké míry znemožňuje určit, zda šlo o úmysl podvádět a obohatit se nezákonně na úkor státu  – teprve pak může policie aktéry obchodu obvinit – nebo „jen“ o chaos, zmatek, nezkušenost či zneužití situace v rámci zákona.

Mnoho firem a zřejmě i někteří státní úředníci se chovají podobně jako jejich kolegové či předchůdci v devadesátých letech, kdy ještě neplatila pro transakce mezi státem a soukromým sektorem pevná pravidla a tisíce „podnikatelů“ využily situaci na tunelování státních firem, úřadů i bank. Policii a státním zástupcům se za tehdejší podezřelé transakce podařilo poslat jen desítky pachatelů a zdaleka ne všichni byli odsouzeni. Podobná situace je nyní ve „zdravotním“ byznysu, který do jisté míry zneužívá pandemii a pravidla nouzového stavu. Zkušeností jsme o dvacet až třicet let dále, obchodní morálkou - zdá se - nikoli. Otázka je, jak to zhodnotí policie a žalobci.