Žádné ukvapené pohyby a čekat, co bude

ČSSD si opět zvolila do svého čela ministra vnitra Jana Hamáčka a na pozici prvního místopředsedy poslance Romana Onderku. Jinak řečeno vládní strana půl roku před nejdůležitějšími volbami vsadila na dvojici mužů, kteří ji přivedli k pětiprocentním voličským preferencím, a tedy na samou hranu parlamentní existence. Nejstarší české partaji tak vážně hrozí vypadnutí z Poslanecké sněmovny.

Nelze říct, jak moc se na tomhle vývoji podepsali přímo Hamáček s Onderkou, ale bezpochyby významnou měrou: stranu řídili, byli jejími tvářemi a hájili její vstup do Babišovy vlády. Teď to budou opět oni, kdo musí zkáze strany zabránit.

Volby jsou skutečně velmi blízko, a tak se nelze příliš divit obavě straníků vsadit na reprezentanty mladší a řekněme modernější tváře strany - Tomáše Petříčka nebo Kateřinou Valachovou. Petříček získal na online sjezdu ve volbách předsedy 95 hlasů, Valachová pouze 23 hlasů. Hamáček bodoval se 140 hlasy a vyhrál jasně už v prvním kole.

Děláme to dobře

Co to pro chování strany před volbami znamená, naznačilo posjezdové vystoupení Hamáčka v České televizi. U iPadu v obleku ve své kanceláři Hamáček pronesl dvě možná nejtriviálnější věty, jaké se v tu chvíli daly říct. “Máme šest měsíců na to, abychom tu situaci zlepšili.” A také: “Jsem přesvědčený, že máme prostor otevřít programovou debatu.”

Ministr vnitra a jeden z horlivých vítačů letadel s čínskými rouškami je prostě umírněný, opatrný politik, který se zatím asi nejvíc politicky odvázal, když si na sebe v počátcích pandemie oblékl červený svetr ze skladů ministerstva. Jeho volbou vsadili delegáti tzv. na jistotu - ovšem budou to trochu nervy, zda na jistotu šesti, pěti nebo 4,9 procenta.

Navíc vůbec není jisté, že by s Petříčkem v čele dopadla strana lépe. Ministr zahraničí, byť tehdy ještě jako málo známý ministerský náměstek, už jeden volební krach zažil, když v roce 2018 vedl kandidátku ČSSD v Praze 7 a nedostal se ani do zastupitelstva.

Sázkou na Petříčka (případně Valachovou) by ovšem strana dala najevo, že dosavadní vývoj považuje za neúspěch, na který chce nějak reagovat. Stal se ale opak, protože Hamáček symbolizuje vstup do vlády a neveselou roli Babišova sparring partnera. A pokud lidé obvykle ve volbách reagují na změnu, novou energii, příslib nějakého vývoje, tak s volbou Hamáčka přichází spíš signál - nedělat ukvapené pohyby, rozmyslet se, otevřít nějakou tu programovou debatu…

Kde lovit voliče?

Dá se čekat, že s tímhle mentálním rozpoložením dospěje sociální demokracie k tomu, k čemu dospěla již tolikrát: že je třeba cílit na tzv. tradiční levicové voliče, tedy starší lidi z menších měst a s nízkým vzděláním. Ti jsou dnes v drtivé míře v ANO, případně u komunistů. Tihle voliči ANO dospěli k názoru, že dominantní Babiš jim vyšší důchody zajistí spíš než slabounká sociální demokracie.

V povolební matematice to samozřejmě nemusí být tak jisté. Pokud ČSSD překročí pětiprocentní hranici, může se snadno stát jakýmsi jazýčkem na vahách, kde na jedné misce bude Babiš s SPD a na druhé Piráti, STAN a koalice Spolu. Pak by sociální demokracie mohla své programové priority prosazovat, ale taková situace je zatím hodně vzdálená.

Varianta “moderní levicová strana pro městské voliče” odmítnutím Petříčka asi padá, větší zaměření na ženy a středostavovské rodiny odmítnutím Valachové asi taky. Ostatně tyhle skupiny budou mít na výběr živější strany a konkurence bude silná.

Pokud Hamáček povzbuzovaný našeptávačem Milošem Zemanem začne lovit voliče v komunistickém rybníku, tušíme, co to bude znamenat v programové oblasti: nezájem o investice do vzdělání (lidé s dobrými středními a vysokými školami tuhle levici nevolí), soft populismus a xenofobní zemanovské tendence.

No, nebude to snadné.