Netanjahu sází na slabost Íránu. Vyhraje, nebo vybuchne blízkovýchodní kotel?

Ani hrůzy Islámského státu a al-Káidy, ani arabské jaro, ani porážky americké armády. Hlavním trendem blízkovýchodní mocenské politiky byl v minulých dvaceti letech vzestup moci Íránu, byť úzce souvisel i s chybami USA.

Teherán po nepromyšlené americké invazi dostal pod kontrolu sousední Irák, který pod tyranskou vládou Saddáma Husajna, zástupce tamní sunnitské menšiny, tvořil protiváhu šíitského Íránu. Po jeho svržení se hlavní silou v Iráku stali politici, kteří se vrátili z íránského exilu, a vycvičené loajální milice složené z iráckých šíitů, kteří v dřívějších dobách rovněž prchli před Saddámovým útlakem.

Současně Írán dále cvičil a vyzbrojoval spojenecké milice, které se postupem času staly nejsilnějšími aktéry v Libanonu (Hizballáh) a v Jemenu (Hútíové). V Sýrii pomohl diktatuře Bašára Asada vyhrát tamní občanskou válku: Asadovu armádu zachránila intervence Hizballáhu a dalších šíitských milicí, které Írán verboval mezi chudými šíity v celém regionu. Íránští vojenští poradci už v zemi zůstali a vznikl díky tomu logistický most, který vede z Teheránu přes spojenecké milice v Iráku a Sýrii až k libanonským břehům Středozemního moře. Íránci po něm převáželi drony, rakety a další zbraně – a posilovali obklíčení Izraele.