V kulturní válce už dávno jsme. Putin si na gender čas udělal

Jednou z námitek, které zazněly proti novele občanského zákoníku otevírající manželství stejnopohlavním párům, je argument, že máme aktuálně důležitější věci na práci. A to jak od veřejnosti, tak od politiků. Podle šéfa lidoveckého klubu Marka Výborného bychom měli řešit válku na Ukrajině, uprchlickou krizi nebo ceny ropy a plynu. Předseda poslaneckého klubu ODS Marek Benda pak říká, že nemáme čas na kulturní války, jichž jsou práva LGBT osob a další otázky součástí. Rovněž z jiných míst politické scény zní, že na “gender teď není čas”.

Jednak to nedává moc smysl: pokud máme na práci důležitější věci, proč chtějí lidovci plýtvat energií na to, aby v Ústavě zakotvili konstatování, že manželství je svazek muže a ženy, tedy věc aktuálně platnou? Pro kterou navíc zcela jistě ve sněmovně nenajdou potřebných 120 hlasů.

Těžkou ránu tomuto argumentu pak v pondělí zasadili přímo na Ukrajině, kde prezident Volodymyr Zelenskyj uprostřed války do parlamentu poslal Istanbulskou úmluvu, která řeší problematiku sexuálního a domácího násilí - a poslanci a poslankyně mu ji o dva dny později a drtivou většinou (259 pro, proti osm) schválili. A to po jedenácti letech od okamžiku, kdy se země k úmluvě připojila podpisem, přičemž celou dobu schvalování brzdily velmi podobné obavy, jaké znějí také v české debatě z podobných kruhů, tedy církevních a hodnotově konzervativních.

Ukrajinci tedy zjevně “na gender” uprostřed válečné vřavy čas mají. Mají na něj čas mimo jiné proto, že usilují o připojení se k Evropské unii a v širším kontextu k západnímu civilizačnímu okruhu, kde se - na rozdíl od ruského - bere problematika sexuálního a domácího násilí vážně. Blesková ukrajinská ratifikace Istanbulu tak jasně ukazuje, že tyto otázky nestojí stranou od aktuálního konfliktu na Ukrajině, ale jsou jeho součástí. Nebojuje se jen o území, boj se vede také o to, jaký typ společnosti se na Ukrajině utvoří ve vztahu k ženám i k menšinám - a Rusko má o ní stejně jasné představy jako o tom, komu má patřit Donbas.

Přestože Česko už v EU je a zdánlivě tedy stejné otázky neřeší, i tady se v posledních letech odehrává zásadní konflikt o to, jak bude naše společnost vypadat a k jakému civilizačnímu okruhu bude patřit. A také tady hraje roli ruský vliv, neboť Moskva si tato témata již před časem vybrala jako další pole dezinformační války.

Proti zkaženému Západu

Jak popsal nedávno v rozhovoru pro Respekt Neil Datta, který založil a vede Evropské parlamentní fórum pro sexuální a reprodukční práva, zhruba posledních deset let trvá intenzivní protiofenzíva namířená proti společenským změnám, které se v posledních desetiletích udály, zejména na poli lidských práv. “Na začátku byly hlavním tématem interrupce, ale postupně se záběr témat rozšířil na LGBT, práva dětí, sexuální výchovu, Istanbulskou úmluvu, obecně genderová témata,” říká.

Tuto protiofenzívu zahájili lidé blízcí katolické církvi (Datta je charakterizuje jako “zástupce Vatikánu”, tedy lidi, kteří oficiálně katolickou církev nereprezentují, ale mají k ní dlouhodobě velmi blízko) a postupně nabrala podobu mezinárodně propojené a organizované sítě organizací, které lze souhrnně označit jako ultrakonzervativní či přesněji – antigenderové. Jsou různého druhu a zaměření, spojuje je však právě ohled na zmiňované genderové otázky.

A tuto antigenderovou protiofenzívu finančně a ideologicky významně podporuje kromě amerických evangelikálů či evropských monarchistů také putinovské Rusko. Podle propočtů Dattovy organizace se za posledních deset let čtyřikrát zvýšil objem peněz tekoucí do těchto spolků, z ruských zdrojů šlo více než 188 milionů dolarů, přičemž peněz, které tečou z Ruska přes prostředníky, může být ještě mnohem víc.

Není divu, že Rusko tyto organizace podporuje - shodně s nimi líčí Západ jako prohnilé místo, kde vlivem přehnané emancipace žen upadají rodinné hodnoty a klesá porodnost, homosexuálové ovládají důležité pozice v politice i byznysu a děti jsou indoktrinovány “úchylnou” sexuální výchovou. V protikladu se zkaženými západními demokraciemi pak stojí právě Rusko, které v pohledu ultrakonzervativců brání tradiční rodinu a obecně křesťanské hodnoty.

Kromě přímé finanční podpory Rusko dlouhodobě podporuje tyto organizace také tím, že jim vytváří platformu, kde se mohou scházet a svoje názory prezentovat. Třeba formou pravidelných setkání tzv. Světového kongresu rodin (anglicky WCF), které sponzorují ruští proputinovští oligarchové Vladimir Jakunin a Konstantin Malofejev, oba mimochodem na západních sankčních seznamech, přičemž Malofejev pro podezření, že je dlouhodobě jedním z hlavních sponzorů separatistických akcí na Donbasu.

Kromě přímé podpory těchto organizací Rusko vstupuje i do veřejné debaty v jednotlivých zemích - a to zejména skrze dezinformační scénu, která začala v posledních letech genderová témata rovněž zvedat. To se v českém kontextu velmi výmluvně ukázalo třeba v roce 2018, kdy téma Istanbulské úmluvy do galerie svých témat zařadili konspirátoři a nejrůznější šiřitelé dezinformací a hoaxů, které nikdy před tím otázky domácího a sexuálního násilí - ani úmluva sama - nezajímaly.

Čemuž taky odpovídá kvalita argumentů proti dokumentu vznesených - jak třeba varovala během veřejného slyšení ve sněmovně šéfka iniciativy Tradiční rodina Ivana Schneiderová, po schválení úmluvy bude stát moci „krást děti“ a pěstovat si je jako „krevní konzervy či zásobárny náhradních orgánů pro bohaté“.

Interrupce? Raději neotvírat

A právě na Istanbulské úmluvě lze dokumentovat, že ultrakonzervativní protiofenzíva nese ovoce i v Česku. Přestože úmluvu v roce 2016 bez většího zájmu veřejnosti podepsala Sobotkova vláda a její ratifikace měla proběhnout o dva roky později, dodnes nezačala platit, přestože je doloženo, že v zemích, kde platit začala, nenastalo nic z toho, před čím varují odpůrci dokumentu.

Vyhrocené debaty propukají i nad otázkami, o kterých jsme byli pevně přesvědčeni, že jsou v české společnosti dávno rozhodnuty, třeba nad problematikou interrupcí. Ukázalo se to třeba nedávno při debatě o novele zákona o interrupcích z roku 1986. Kvůli nejasnostem v pravidel pro interrupce pro polské občanky předložila skupina senátorů novelu, která by zmatky vyjasnila - jenže zákon po pár měsících zase stáhli. Podle předsedy klubu SEN 21 a Pirátů Václava Lásky nepokládali za realistické, že by po loňských volbách, kdy do lavic Poslanecké sněmovny usedla většina poslanců z konzervativních stran, mohl v dolní komoře uspět.

A nejen to, obávali se toho, před čím varovali experti zabývající se reprodukčními právy žen - tedy že do zákona prosadí svoje představy konzervativní zájmové skupiny a ve výsledku se přístup k interrupcím omezí i pro Češky. “Složení sněmovny po volbách je takové, že naše verze by nejen neprošla, ale reálně by hrozilo naopak zpřísnění zákona přes pozměňovací návrhy, které bychom v Senátu už nemohli přehlasovat,” vysvětluje Láska s tím, že vycházel jak z dlouhodobých postojů jednotlivých stran, tak z průzkumu aktuálních postojů.

Bez větší pozornosti veřejnosti v posledních letech nabíraly na vlivu také tuzemské organizace požadující víceméně úplný zákaz interrupcí. Než na sebe upozornily komentáři o tom, že Ukrajinkám, které znásilňují ruští vojáci, bychom neměli dodávat postkoitálníantikoncepci, nakumulovali představitelé ultrakatolického Hnutí pro život postupně podporu od desítek lékařů, politiků nejrůznějších úrovní (od starostů menších i větších měst, mezi nimi třeba brněnské primátorky Markéty Vaňkové, přes hejtmany až po prezidenta), firem či řady známých osobností (třeba herce a moderátora Marka Ebena). Ti často neměli o reálných politických cílech organizace tušení.

Jak Hnutí pro život, tak Aliance pro rodinu, další tuzemská ultrakonzervativní organizace, se pohybují ve vrcholné politice - ve sněmovně, kde představitelky obou organizací působí jako asistentky poslanců, i skrze skutečnost, že figurují v neformálních poradních strukturách několika ministerstev. Zároveň mají vazby na zmiňované mezinárodní sítě podporované a financované Ruskem - šéf Hnutí Pro život Radim Ucháč a jeho manželka Kateřina, která je členkou předsednictva hnutí, se například v roce 2014 zúčastnili setkání v Moskvě organizovaného Jakuninem a Malofejevem. Alexej Komov, přední postava Světového kongresu rodin, pak v únoru 2015 navštívil Prahu a společně s Ucháčem vystoupil na debatě nazvané Genderová válka proti rodině, kterou organizovalo národovecké ultrakonzervativní sdružení Akce D.O.S.T. (Mimochodem - Komov obhajuje invazi na Ukrajinu jako krok nutný k zachování suverenity Ruska.)

V neposlední řadě má antigenderová doktrína velmi významnou podporu ze strany části tuzemské katolické církve, především v osobě kardinála Dominika Duky. Všichni tito aktéři nesouhlasí s představou uzákonění stejnopohlavních manželství, a naopak podporují, aby bylo manželství definované jako svazek muže a ženy zakotveno přímo v Ústavě, jak to naposled zavedlo v roce 2020 právě Rusko.

Shrnuto, podtrženo - také v Česku intenzivně působí a ve zmiňovaných otázkách svůj vliv uplatňují aktéři s vazbami na mezinárodní sítě podporované Ruskem. Nevíme o tom, že by byli z ruských peněz přímo placeni, ale jsou s ním ve shodě ideologicky a usilují o takové společenské změny, které putinovskému režimu konvenují a jejichž prosazení je součástí jeho širší geopolitické strategie.

Tito lidé rozhodně nebudou čekat na to, až se rozmyslíme, jestli boj o hodnoty chceme vést, nebo ne. Vede se už dnes - a my se musíme rozhodnout, na které straně budeme stát.