Trest pro Alenu Vitáskovou musí děsit. Nejen ji

Současná šéfová velmi vlivného Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková dostala osm a půl roku vězení. Tak vysoký trest nečekal ani pan Patizon, ani nikdo v jeho žurnalistickém okolí. Na první pohled se zdá až brutálně přísný. Na druhý pohled už tak moc ne.

Podle zatím nepravomocného rozsudku nasadila Alena Vitásková po nástupu do svého mocného úřadu svůj vliv ve prospěch zakrytí podvodu, který by mohl v případě úplného dokonání způsobit škodu až dvě miliardy korun. Nasadila jej ve prospěch solárních baronů v jednom z nejvýnosnějších zlodějských odvětví konce minulé dekády. Staveb solárních elektráren s vidinou luxusních dotací. A zabránila v konkrétním případě možnosti, že konkrétním elektrárnám budou odňaty licence a podvod nebude dotažen do konce.

Je možné, že Vitásková neměla ze své pomoci dvěma chomutovským solárním baronům (o věci jsme podrobně psali v článku Čistá energie Aleny Vitáskové v roce 2013) žádný zisk. Ovšem zákony to v případech korupce a zneužití pravomoci úředního činitele nevyžadují. Samotný akt stačí. Je to jako loupežná vražda, kdy vrah nakonec nemá žádný profit. Přirovnání zní brutálně a krutě, ale je to tak. A navíc Vitásková spáchala zločin – tedy pořád mluvíme o nepravomocném rozsudku – jako jeden z nejvyšších tuzemských úředníků, a to jí hodně přitížilo.

Za posledních dvanáct měsíců se to totiž podobně přísnými tresty pro představitele někdejší moci jen hemžím byť zatím opět nepravomocně. Bývalá pravá ruka premiéra Mirka Topolánka Marek Dalík dostal pět let vězení za korupci. Bývalý starosta Českých Budějovic Juraj Thoma dostal pět let za zneužití pravomoci za jednu IT zakázku pro město. Ani jednomu z nich nebylo prokázáno, že by ze zločinu měli nějaký zisk. To bylo naopak prokázáno Davidu Rathovi, který loni dostal osm a půl roku vězení. Bývalý soudce Josef Havlín pak dostal minulý týden za korupci přes pět let vězení. A tak dál.

Tyhle případy někdejších mocných - a v případě Vitáskové ta „mocnost“ ještě platí -  jsou asi tím nejvýraznějším vzkazem pro současné mocné a odpovědné, aby si dali pozor. Aby se korupci vyhýbali, jak to jde. Aby si přesně uvědomovali, čemu ještě slouží jejich pravomoci, a čemu už ne. Už nežijí v pocitu beztrestnosti; v pocitu, který si docela užívali jejich předchůdci. Za což platí dík práci policie, státních zástupců a soudců. Ale taky premiéru Petru Nečasovi, jehož vláda jim uvolnila ruce, aby pak i na jeho případu ukázali, co se nesmí.

Ale ještě jednou pozor. Stále píšeme a mluvíme o případech, v nichž nepadl zatím ani jeden pravomocný rozsudek. Jsme na cestě, která ještě není definitivně stvrzená. Nikdo z těch, o nichž jsme se zmiňovali, není zatím vinen s definitivní platností. Je však docela fascinující znát všechny souvislosti případů, v nichž byli souzeni. Nic není zameteno pod koberec, rozhoduje justice, žádné zákulisní vztahy a páky. Jak souvislosti, tak veřejnosti přístupné soudy vypovídají, že tahle společnost dospívá. I když se to mnohým nezdá.