Reformy v zemi estébáka a nové totality

Česká vláda má novou vizi, jak zajistit budoucí prosperitu. Minulý pátek ji představil premiér Petr Fiala a jde současně o politický program kabinetu na druhou polovinu svého fungování. Tady je sedm věcí, které mu lze vytknout:

1) Fiala apeluje na to, čemu říká vyšší národní sebevědomí. „Musíme pracovat na posunu v naší mentalitě. Nesmíme se neustále podceňovat. Jen ten, kdo si skutečně věří, opravdu dosáhne toho, co si předsevzal,“ říká. Jenže proč nejsou Češi v politickém smyslu sebevědomí? Není to náhodou i tím, s jakým despektem se k sobě chovají zdejší politické strany navzájem? Jak systematicky přesvědčují své publikum, že program jejich soupeřů přinese cosi jako národní katastrofu? Dělá to koalice Spolu a dělá to samozřejmě s velkým gustem i Babiš. Právě tahle rétorika přitom posiluje kulturu „nesebevědomí“ a „sebepodceňování“.

Nutno dodat, že Fiala v projevu během představení reformní vize mluvil také o nutnosti „překlenovat rozpory“ a potřebě „propagovat společné hodnoty a cíle pro všechny občany bez ohledu na to, koho volí“. Rozkol v české politice je ovšem velmi silný a je těžké ho překonat. Dokud bude ODS opakovat, že voliči ANO volí estébáka, a dokud Babiš bude mezi své publikum pumpovat teorii o polistopadovém kartelu a nové totalitě, bude k „sebevědomí“ a „hrdosti“, o nichž Fiala mluví, stále daleko.

2) Premiér by chtěl „efektivní a štíhlý stát“. Tahle mantra se opakuje ve všech reformních plánech a trochu připomíná boj s legendárními větrnými mlýny. Problém je, že v cestě stojí byrokratická tradice (nepodceňovat!) a struktura země. Ta vznikla v návaznosti na přechod od totalitního státu, který vyvolal hlad po autonomii. Výsledkem je extrémní počet nezávislých obcí a také kraje. Skutečně štíhlý stát by tedy potřeboval zásadní správní změnu v podobě menšího počtu obcí, případně snížení počtu krajů. Takového kroku se ovšem politické strany bojí. Raději tedy útočí na anonymní úředníky. „Štíhlý stát“ se tak stal prázdným helem. Je třeba digitalizovat, zjednodušovat jednotlivé úřední agendy, ale možná také přestat snít o chiméře malého státu a raději se zasadit o poctivé a profesionální fungování toho stávajícího.