Radikální scéna vyrazila do ulic, uklidnit ji nebude snadné

Komentátoři, kteří nechtějí vypadat, že příliš okatě fandí vládě, i ti, kteří jí nefandí, předvídali, že do Česka ještě letos přijdou demonstrace. Vládní chyby a Putinova uzavírka plynu vyvolá v zimě protesty, možná násilí, psalo se. Je teprve začátek září a Václavák už je skoro plný.

Pestré škále radikálů stojících mimo parlament nebo na jeho úplném okraji se povedlo dostat do ulic padesát, někde se píše až sedmdesát tisíc lidí. Vidíme tedy podobný obrázek, jako když v roce 2019 vytáhl Milion chvilek pro demokracii proti Babišovi.

Tentokrát ale protesty vedou otevřeně fašizující politici, vůdci dezinformační scény, kamarádi Nočních vlků a dalších putinovských part, postavičky z Trikolóry nebo SPD. Jejich požadavky vypadají jako diktované poradci z donbaské autonomní republiky: osvobození tuzemského průmyslu od závislosti na zahraničních společnostech, vojenská neutralita, zajištění levných dodávek plynu z Ruska - a nad tím vším samozřejmě demise vlády.

Protesty tedy přišly brzy a vedou je lidé, kteří stojí na tvrdě prokremelské, tedy válečné, agresivní a vraždící linii. Velká účast zjevně souvisí i s tím, že po covidových protestech je dezinformační scéna - jak se téhle části společnosti zjednodušeně říká -  připravena protestovat a prosazovat svoji putinovskou představu Česka.

Z požadavků je přitom zřejmé, že vláda vůči těmto lidem nemá kam ustupovat, i když protesty budou pokračovat. K osvobození průmyslu od tzv. závislosti na cizácích by se muselo gottwaldovsky znárodňovat, neutralita znamená odchod z NATO a bezprostřední ohrožení země a nic takového jako levný plyn z Ruska neexistuje. Prostě neexistuje. Putin si svoji cenu vybere jinak než v dolarech.

Nelze ovšem pochybovat, že na Václavák dorazily i jiné sorty lidí včetně těch, kteří se po právu cítí ohroženi energetickou krizí a pádem do chudoby. Vůči nim naopak vláda ustupovat může a měla by, pokud jí na lidech v nouzi záleží.

Zatím však není důvod dělat rychlé závěry o tom, že nezáleží. Provázaná ekonomika a energetika v EU vyžaduje společné řešení s dalšími členskými státy a to se teď připravuje. Teprve podle jeho výsledku a následných vládních kroků se uvidí, zda si Fialův kabinet zaslouží toleranci, případně co by ho mělo nahradit. Ale mnoho lepšího tady asi k mání nebude.