Předpověděl Fukuyama naši znuděnost mírem?

Sedlákovi umře nejdřív koza, potom kráva a nakonec i manželka. Zničený sedlák si sedne na mez a běduje: „Panebože, co jsem provedl, že mě takhle trestáš?“ Zjeví se mu Pánbůh, škrábe se na bradě a povídá: „Já ti vlastně ani nevím, ty mě prostě tak nějak s***š.“

Známý vtip bychom měli zařadit do našich analýz dnešního stavu Evropské unie, která je v očích veřejnosti (bohů) oním sedlákem. Unie má spoustu nedostatků, stejně jako každé lidské dílo, takže je určitě stále co vylepšovat. Musíme se však připravit i na to, že reformy (o kterých teď všichni mluví) nezmění vůbec nic, i kdyby byly sebelepší. Ostatně i Britové podle všech dostupných informací řešili spíše domácí než evropská témata.

Je možné, že jsme se dostali do stádia, které na začátku devadesátých let předpověděl Francis Fukuyama v knize Konec dějin a poslední člověk: „Představme si, že svět se takříkajíc `zaplnil` liberálními demokraciemi, že neexistuje již žádná významnější tyranie nebo útlak, proti nimž by bylo třeba bojovat. Ze zkušenosti vyplývá, že pokud lidé nemohou bojovat o spravedlivou věc, protože to za ně udělaly předchozí generace, začnou bojovat proti ní. Pustí se do boje kvůli samotnému boji. Jinými slovy, budou zápasit z jakési nudy: neumějí si totiž představit život ve světě bez bojů. A jestliže je větší část světa, v němž žijí, charakterizována mírumilovnou a prosperující liberální demokracií, budou bojovat proti míru, prosperitě a demokracii.“

Fukuyama podotýká, že „znuděnost mírem a prosperitou“ vedla i k první světové válce. A vizionářsky popsal rovněž následující jevy, které dnes zažíváme: „Moderní myšlení nevytváří žádné překážky budoucím nihilistickým válkám proti liberální demokracii ze strany těch, kteří vzejdou z jejího lůna. Relativismus - doktrína, jež tvrdí, že veškeré hodnoty jsou pouze relativní a napadá `privilegované perspektivy` — musí nakonec dospět k podkopání demokracie a tolerance. Relativismus není zbraň, která by mířila pouze na vybrané nepřátele. Střílí bez rozmyslu a zasahuje nejen `absolutismy`, dogmata a jistoty západní tradice, ale také její důraz na toleranci, rozmanitost a svobodu myšlení. Jestliže žádná pravda nemůže být absolutní a všechny hodnoty jsou kulturně podmíněné, pak je třeba zbavit se i nejváženějších principů, například lidské rovnosti.“

Podle Fukuyamy největší ohrožení demokracie tkví v našem nepochopení, co je vlastně v sázce. S tímto varování lze souhlasit, proto je tak nutné být opatrný v krocích, které se nyní všichni chystáme – pokud jde o evropskou integraci -udělat. Reportáž The New York Times z anglického Sunderlandu zajímavě popisuje, proč tamní lidé hlasovali pro brexit. „Evropská unie je pro nás záhada,“ říká jeden z respondentů. „Nikdy jsme tady o ní neslyšeli.“ Je pravda, že „klid“ se vnímá mnohem hůř než „drama“. Možná píšeme první kapitoly oné „znuděnosti mírem a prosperitou“, o které mluvil Fukuyama.  Pokud ano, pak nám nebudou stačit jen reformy Unie, ale budeme se všichni muset nějak zapojit do veřejné debaty o podobě našeho světa.