Pokuty nejsou slušnost

Jak známo, život ve svobodném demokratickém státě je postaven na dodržování dohodnutých pravidel. S těmi přebíráme i systém sankcí, které se za porušení vyměřují. Z toho vyplývá, že se samotným porušením pravidel liberální demokracie počítá. S čím nepočítá, je odpor proti logice sankcí.

Tahle situace teď vzniká kolem uprchlických kvót a neveselou roli v ní hraje zdejší politická reprezentace. Česko má před volbami a všeobecný odpor proti uprchlíkům z muslimských států se nedá přehlédnout. Proto lze pochopit, že politici mají strach a vezou se na vlně jednoznačného veřejného mínění.

Přijmout uprchlíky v počtu 0,15 promile z celkového počtu obyvatel se při racionálním pohledu snadno jeví jako přijatelná cena za udržení důvěry a respektu ze strany spojenců v EU. Ignorovat kvůli tak nepatrnému množství pravidla, která jsme přijali za svá, nevypadá jako velká politika.

Ale budiž, Česko se veze na iracionální vlně protiimigrantské hysterie a racionalita je v politice nedostatkové zboží. Dá se s tím žít, pokud po volbách - ano - nebude hůř. S čím se ovšem žít nedá už teď, je zvedající se vlna pohoršení, že nás chce někdo za porušení pravidel trestat.

Čelním reprezentantem oné vlny odporu je ten, kdo by měl logice pravidel a sankcí rozumět nejlépe — ministr vnitra Milan Chovanec. Plán Evropské komise vyměřit Česku za odmítnutí uprchlických kvót pokutu komentoval slovy: „Nevím, jak to nazvat slušně.”

Jde zjevně o Chovancovu oblíbenou průpovídku, stejně před časem mluvil o dětech, které na internetu šikanují spolužáky. Podstatné je teď ale něco jiného: místopředseda české vlády vážně neví, jak slušně nazvat banální fakt, že chce někdo sankcionovat porušení dohodnutých pravidel? A máme podobně smýšlet o českém státě? Máme taky marně hledat slušná slova, až od nás budou chtít Chovancovi lidé oprávněnou pokutu za rychlou jízdu?

Chovanec přitom není sám. „Jde o ukázku síly - tedy, že poslouchat se bude,” hodnotí plán komise sankcionovat Česko člen vedení ODS Jan Zahradil. Takže českému státu nejde o to ukázat sílu, až někdo začne kašlat na jeho pravidla? A máme v EU i v Česku pěstovat prostředí, kde se „nebude poslouchat“, resp. nebudou dodržovat pravidla dohodnutá většinou?

Česko může odmítnout uprchlíky, byť - nenalhávejme si - jde o politiku malosti a slabosti. Ještě mnohem horší ale je tvářit se ukřivděně a útočit na systém demokratických pravidel a sankcí jako na princip. Nic lepšího, co by drželo státní systém pohromadě, zatím Chovanec, Zahradil ani jejich stranické mozkové trusty nevymysleli.