Normy štěpící společnost se neschvalují nahonem

Někdy mohou znít nekonečné stížnosti opozice na to, jak vláda nevládne, trochu únavně. Zrovna teď ale zažíváme ukázkovou situaci, na které se dá vládní nečinnost dobře modelovat. Andrej Babiš v úterý před odletem do Budapešti na jednání o situaci na polsko-běloruské hranici oznámil, že jeho kabinet vážně zvažuje zavedení povinného očkování pro lidi nad 60 let.

Na první pohled to možná dává logiku: oznámení přichází v čase, kdy kulminuje další covidová vlna a první nemocnice už stojí na pokraji kolapsu. Návrh, který má tento týden analyzovat ministerstvo zdravotnictví, přichází  navíc v čase, kdy se rozbíhá diskuse o tom, zda Česko nemá pod tlakem pandemie - stejně jako Rakousko - schválit očkovací povinnost pro všechny. V téhle souvislosti se orientace na seniory jako nejvíc ohroženou část populace, případně na některé profesní skupiny, jeví jako rozumný kompromis. Je tu však několik detailů, které tento obraz komplikují.

Situace je skutečně velmi vážná, protože čelíme zahlcení nemocnic covidovými pacienty a následnému zhoršení zdravotní péče pro všechny ostatní. Problém je, že narychlo schválené povinné očkování zahlceným nemocnicím nepomůže. Příval pacientů bude kulminovat v nejbližších týdnech, zatímco příprava očkovací povinnosti, její schválení, realizace v terénu a účinkování očkované látky jsou otázkou měsíců.

Narychlo schvalovat vysoce problematickou právní normu, která štěpí společnost a možná koliduje s Ústavou, se tedy nemusí Česku vyplatit. Vnáší do společnosti těžko odhadnutelný konflikt a obsahuje řadu nejasností - například jak očkování u starých lidí vynucovat.

Opozice, která čeká na převzetí vlády, má pravdu v tom, že pro posílení proočkovanosti je teď třeba hledat řešení, která zafungují rychleji a bez potenciálních společenských konfliktů. Vláda může konečně spustit onu dlouho očekávanou logistickou akci. Tedy jasně zmapovat, jací senioři mají být osloveni k naočkování, a snažit se jim vakcinaci nabídnout a zprostředkovat.

Především zformovat dostatečné množství mobilních týmů, které je budou objíždět. Nabídnout všem neočkovaným seniorům brzké termíny k očkování a případně pomoci s dovozem. Stát také může dát dohromady lokální seniorní autority, které zkusí adepty na očkování s poukazem na vážnou situaci přesvědčit. Zvážit by se dala také pozitivní motivace v podobě peněz a v rámci spravedlnosti ji doplatit i již očkovaným seniorům.

Nic z toho není snadné ani ideální, ale narychlo nutit k očkování represemi může být horší. Pokud jde o povinné očkování, vláda měla dnešní situaci předvídat a důkladně připravit možné legislativní řešení po jarní zkušenosti s předstihem už v létě. Problém je, že bylo před volbami a politici potřebovali říkat, že žádné další covidové vlny již nepřijdou. Přišly, vláda na to udiveně kouká a navrhuje recepty, které nejbližší krizi nepomůžou.