Mluvte o tom, jak zvládáte děti, paní senátorko

Na nově zvolenou senátorku na Kladensku za Piráty Adélu Šípovou se upíná velká mediální pozornost. Je srozumitelné, proč. Širší veřejnosti dosud neznámá žena je nejenže nejmladší členkou horní komory - nutných čtyřicet pro vstup do Senátu jí bylo v září, má na Česko neobvyklých pět dětí, a k tomu porazila ve druhém kole politického matadora Petra Bendla za ODS patřícího ke generaci, která takzvaně ví, jak to chodí.

Největší vzrušení tak vzbuzuje fakt, že “neznámá mladá holka porazila Bendla”, ale často dostává otázky právě na to, jak skloubí vysokou politiku a početnou rodinu. V rozhovoru pro Deník N Adéla Šípová řekla, že jí časté otázky na tohle téma už vadí. “Já jsem byla aktivní vždycky, bez ohledu na počet dětí. Mám za sebou mnoho úspěšných neziskových projektů, byla jsem vždy hyperaktivní. Během studia právnické fakulty jsem třikrát porodila,” prohlásila.

Únava z těchto otázek může být lidsky pochopitelná; ostatně jejích mužských kolegů se na děti nikdo neptá. Nová senátorka Šípová by si ale měla přiznat, že v horní komoře může sehrát potenciálně normotvornou roli právě kvůli zvládání dětí a politiky, byť jistě bude mít svoji agendu – chce se soustředit na boj s dluhovými pastmi, ochranu životního prostředí a transparentní hospodaření s veřejnými prostředky. Dotazy ohledně rodiny by však neměla odmítat. Naopak, měla by o skloubení politické práce na plný úvazek s velkou rodinou aktivně na veřejnosti mluvit.

Senát je v řadě ohledů respekt si zasluhující instituce. Zejména v oblastech zahraniční a bezpečnostní politiky se v poslední době profiloval jako korektiv dolní komory i exekutivy a opět potvrdil, proč v českém ústavním pořádku není nadbytečným tělesem. Pohled do nitra Senátu ale zároveň nabízí výjev jako z časů dávno minulých: společenství starších úctyhodných mužů scházejících se v sálech pod gobelíny, jimž ostatní, často ženy, zajišťují komfortní servis. Zákonodárců úzce napojených na každodenní realitu českých rodin jako Adéla Šípová je tu minimum.

Je to ostatně dva a půl roku, co se pod záštitou místopředsedy Senátu Jiřího Růžičky, mimo jiné účastníka nedávné “cesty svobody” na Tchaj-wan, konala na půdě horní komory debata na podporu kampaně Václava Klause ml. proti možnosti umisťovat dvouleté děti do školek – a byla úspěšná, sněmovna předchozí novelu o garanci míst pro dvouleťáky zrušila.

Když byl tehdy Jiří Růžička (nezávislý za TOP a STAN) dotazován, co ho vedlo k podpoře téhle změny, ukázalo se, že netuší, čemu hodlá vystavit například matky-samoživitelky a jaký je v Česku převis zájmu o mateřské školy nad jejich kapacitou.

Každá generace a každá lidská činnost potřebuje svého hrdinu, který něco vybojuje. Americká černoška Rosa Parks si musela v roce 1955 sednout v autobusu na místo určené bělochům, aby se v roce 2008 mohl stát Barack Obama americkým prezidentem. Možná tak byla Adéla Šípová v roce 2020 zvolena do Senátu i proto, aby víc Češek včetně několikanásobných matek vstupovalo do politiky. Aby se nebály, měly zastání ve svém okolí i místa pro svoje děti ve školkách.