„Kupování“ soudců na fotbale

Drahé dárky pro soudce jsou špatně. Zřejmě jen málokdo by toto konstatování rozporoval, ale místopředsedovi Vrchního soudu v Praze Stanislavu Bernardovi to jasné stále není. To je možná ještě horší než fakt, že si od Fotbalové asociace ČR nechal zaplatit výlet na fotbalové Euro 2016. Stejně tak byl obdarován i někdejší předseda soudu Jaroslav Bureš. Ani on nechápe, kde je problém, ale protože už je mimo soud, je to menší téma. Naštěstí současný předseda Vrchního soudu v Praze Luboš Dörfl a jeho kolegové v Bernardově jednání chybu spatřují - a vyzvali ho k rezignaci.

Dobrá, hrajme si chvíli na to, že nevíme, že soudci mají být nezávislí. A vysvětleme, proč je jednání obou pánů nepřijatelné. V českém demokratickém systému mají soudy a soudci výsadní postavení. Jejich verdikty zasahují do práv občanů, mají potenciál omezit či posílit svobodu slova, ovlivnit politiku (vzpomeňme na odložení předčasných voleb v roce 2009) atd. Proto disponují tak unikátním postavením, jsou těžko ovladatelní, mají vysoké platy. Cokoli, co může ohrozit jejich nezávislost, musí pečlivě posuzovat. Za jistých okolností se totiž na jejich stůl může dostat kauza, kde by mohli být nařčeni z podjatosti.

V Česku jsou různé velmi vlivné „klany“, které zasahují do všech sfér společnosti. Jsou to myslivci, fotbalisté ale třeba i ČEZ. Česko je malá země, každý tady tak trochu zná každého, zejména ti, kteří o něčem rozhodují. Fotbal není jen zábava, je to také politika. Stačí se podívat na aktuální soudy, které aktuálně probíhají (bývalý předseda FA ČR Miroslav Pelta čelí obžalobě), na dary, které získal pro „své“ hráče prezidentův kancléř Vratislav Mynář, na zvaní politiků na zápasy (např. poslanec ANO Patrik Nacher). Fotbalová asociace prostě chytře vytváří vlivovou síť.

Když Seznam zprávy se svou důležitou informací přišel, Bernard a Bureš nechápali, kde je problém. Bureš redaktorům řekl: „To, že jsem soudce, znamená, že se mám zavřít někam do garáže a nikam nejezdit? Ne. Bral jsem to jako ocenění své práce.“ Velmi sugestivní otázka. Velmi hloupá otázka. Stejně jako poznámka o „ocenění“. Soudce by totiž nepochybně rád „ocenil“ kde kdo. Zejména lidé, kteří se pohybují na hraně zákona. Jestli se soudcům zdá ocenění, které jim nabízí stát v podobě platu, nízké, mají jít pracovat jinam. Jaroslav Bureš nemusí být zavřený v garáži – tedy pokud nechce – ale měl by cestovat za své.

Je nadějné, že předseda soudu Luboš Dörfl vidí situaci kriticky. Bernarda odvolat nemůže, záleží tedy na svědomí místopředsedy. Snad jednou bude univerzálně všem jasné, že přijímat luxusní dary (ať už jsou to kabelky či zahraniční výlety) se prostě nemá.