Konec kontrol? Na Pražském hradě by měla v každém ohledu zvítězit svoboda

Prezident Miloš Zeman a jeho hradní kancelář reprezentovaná především Vratislavem Mynářem rozjeli další kolo debat, zda mají pokračovat kontroly návštěvníků Pražského hradu a zda nechat na místě bezpečnostní zátarasy. Je přitom záhadou, proč prezident a jeho lidé dnes tak tlačí na vstup bez rámů, když si ho před šesti lety vydupali na jim oddaném policejním prezidentovi Tomáši Tuhém a až do dnešních dnů jim bariéra nevadila.

Kontroly byly zavedeny před šesti lety jako protiteroristické opatření proti údajným radikálním islámským teroristům. Miloši Zemanovi se tehdy s pomocí symbolu Hradu a údajné potřeby jeho ochrany podařilo přesvědčit část veřejnosti, že to hlavní nebezpečí nám nehrozí od jím protežovaného Ruska, které už v tu dobu dobylo část Ukrajiny a Putinova dezinformační hybridní agrese mířila dál na Západ, ale od islámských radikálů.

Už v době, kdy byly kontroly na Hradě zavedeny, je bezpečnostní experti kritizovali. Islámští teroristé byli opravdu hrozbou, ale jejich hlavní a v podstatě jedinou vražednou zbraní v Evropě byly tehdy automobily, kterými najížděli do davu a zanechávali po sobě desítky mrtvých a zraněných. Před takovými útoky se dal Hrad ochránit celkem jednoduše, naopak davy turistů a návštěvníků čekajících v dlouhých frontách před kontrolním rámem tvořily možný a dostupný cíl náboženských útočníků za volantem.

Už v roce 2016 se ukázalo, že policie chrání Hrad kvůli Miloši Zemanovi a jemu blízkým politikům. Policie tenkrát překazila „české“ demonstrace proti čínskému prezidentovi Si Tin-Pchingovi a od té doby se Hrad a jeho obyvatelé stali jednou z nejstráženějších komodit v Česku. Z logiky policejního přístupu vyplývá, že nejen před možnými teroristy, ale hlavně před těmi, kdo by chtěli jakýmkoli způsobem ukázat nespokojenost s hradními způsoby.

Většina svobodomyslných občanů Česka vnímala léta ochranu Hradu úkorně a jako výraz prezidentovy arogance. Bezpečnostní hledisko se do úvahy nikdy moc nebralo; uzavření Hradu bylo bráno jako trapnost moci. Když Miloš Zeman nedávno oznámil, že požádal ministra vnitra Víta Rakušana o zrušení kontrol, většina občanů to „na první dobrou“ vnímala jako pokus vylepšit si před koncem mandátu svůj obraz.

Zemanovu výzvu ale odmítl pro mnohé překvapivě policejní prezident Martin Vondrášek. Policie podle něj počátkem letošního roku sama uvažovala o zrušení kontrol, ale než k tomu došlo, zaútočilo Rusko na Ukrajinu a nové riziko pro Hrad bylo na světě. Koncem února a začátkem března opravdu nikdo netušil, co vlastně dokáže ruská armáda a atentátníci z jejich vojenské tajné služby GRU, jejichž vražedný útok zažilo Česko před osmi lety ve Vrběticích. Ochrana Hradu jako měkkého civilního teroristického cíle byla na místě – což nám policejní prezident připomenul.

O čtyři měsíce později se Česko stalo předsednickou zemí Unie a hlavně už několik měsíců patřilo mezi země, které vojensky nejvíc pomáhaly napadené Ukrajině. Na chvíli tak nyní představuje hlavu Putinem nenáviděné Evropské unie a Hrad byl místem několika významných politických jednání evropských lídrů. Bylo naprosto logické, že se stal mimořádně významným symbolickým místem odporu proti ruské politice a agresi.

To ovšem za šest týdnů skončí. Česko bude stále významným odpůrcem „Putinovy války“ a příznivcem Kyjeva. Na Hradě zasedne v březnu nový prezident či prezidentka. Areál zůstane nadále možným cílem teroristů, podobně jako desítky, možná stovky dalších míst v zemi. Nebezpečí bude přetrvávat – pořád hlavně od ruských státních teroristů.

Jenže kromě rizika je Hrad i místem, které patří občanům stejně jako desítky dalších slavných míst a historických symbolů, dnes jen formálně hlídaných nebo nehlídaných. Otevřenost Hradu a vstřícnost prostoru vůči občanům je symbolem jejich svobody a míry demokracie. Hrad je tedy dnes místem, na němž svoboda soupeří s bezpečností. A na rozdíl od míst, jako jsou letiště, dopravní uzly nebo obří nákupní střediska, by na Hradě měla zvítězit svoboda – a to v každém ohledu.

Bylo by tedy prospěšné areál s jistou bezpečnostní obezřetností otevřít. Jestli hned v lednu, po skončení našeho předsednictví EU, nebo s příchodem nové hlavy Hradu není, už tak důležité. Stejně jako už není důležité pátrat po motivech, které vedly Miloše Zemana a jeho lidi k tak hlasité žádosti Hrad nyní otevřít.