Kdo nahrál Babiše a proč unikají informace

Práce poslanecké vyšetřovací komise k úniku informací z vyšetřovacích spisů se chýlí ke konci - a nezdá se, že by komise něco objevila. S trochou ironie se dá říct, že poslanci objevili, co to je trestní řízení, kdo všechno má přístup k policejnímu spisu a taky to, že v Česku existuje v bezpečnostní oblasti celkem rozsáhlé protnutí klientelistických zájmů soukromníků, politiků i mužů a žen zákona.

Česká touha získat a udržet si moc pomocí diskrétních informací od policie nebo tajných služeb vítězí nad potřebou hájit pomocí svobodné informace právní stát. Taková doba obzvlášť nahrává účelovému obchodu s policejními informacemi. Problém vyšetřovací komise je, že svými vyjádřeními tomuto trendu nahrává. Stává se jeho součástí.

Slušné ohrožení

Komise vznikla kvůli podezření, že na tajně pořízených nahrávkách rozhovorů novináře Marka Přibila z MF Dnes a ministra financí a majitele listu Andreje Babiše zaznělo pár informací, které mohly uniknout z živých vyšetřovacích spisů. Přesně řečeno jedna informace: bývalý náměstek Generální inspekce bezpečnostních sborů Dušan Brunclík je přesvědčen, že byla na nahrávce citována slova, která řekl letos vyšetřovateli případu Bereta. V něm jde zase o obchodování s informacemi z vyšetřování v propojení  policista - bývalý policista - státní zástupce. Navíc jde o případ, který se do jisté míry týká spolupráce špiček sociální demokracie s některými byznysmeny.

To je docela slušné systémové ohrožení právního státu. Připočtěme k tomu další věc. Komise vznikla proto, aby prověřila informace z nahrávky, o jejímž vzniku nic nevíme. Kdo ji pořídil, proč měl někdo potřebu nahrát místopředsedu vlády, jak je nahrávka sestříhaná, co bylo nahráno a nebylo zveřejněno. Je zcela zřejmé, že nahrávka byla pořízena účelově.

A ať si o Babišovi myslíme cokoli, musíme připustit, že nahrávku mohl nechat pořídit jeho politický konkurent. Přes Přibila nebo přes jeho telefon. Tohle by měla mít komise celou dobu na paměti. Protože za autorem nahrávky logicky stojí ten, kdo dal Marku Přibilovi informace z živého spisu. Pokud tedy Marek Přibil informace ze živého spisu měl - on sám tvrdí, že ne, a komise zatím toto tvrzení nemůže vyvrátit.

Autor tohoto blogu a pan Patizon pátrají už nějakou dobu, kdo za nahrávkou stojí, protože by to mohlo ukázat, kdo, proč a za jakým účelem vynáší policejní informace. Dopátrali se zatím zhruba k dvacítce jmen. Tedy lidí, kteří jsou nějak aktivní ohledně konspiračního dění kolem nahrávky.

Nic nového

Většinou jde o bývalé policisty nebo lidi nějak spojené s tajnými službami, spíše bývalé příslušníky. Několik těchto bezpečnostních expertů pracuje v elitních soukromých detektivních službách, mají velmi dobré kontakty v policii nebo na ministerstvu vnitra.  Mezi tou dvacítkou jmen najdeme dokonce i ty, kteří mají blízko k Andreji Babišovi nebo jeho firmám. Ale neexistuje žádný přímý důkaz o někom, kdo nahrávku pořídil.

Touhle cestou se však komise vůbec nepokouší jít, nezkouší objevit původ nahrávky. Vyslechla sice elitu státních bezpečnostních institucí od ministrů přes šéfa tajné služby policisty a státní zástupce až po Přibila, a dokonce i bývalého šéfa fotbalové asociace Miroslava Peltu. Probírala hacknuté maily premiéra Bohuslava Sobotky, ale k podstatě věci, kvůli níž vznikla, ani jednou nezamířila. Ten, kdo nahrál Babiše a kdo se podílí na konspirativním dění kolem nahrávky, by komisi mohl povědět o úniku informací z policejních spisů hodně.

Pan Patizon tak doufal, že komise bude chtít objevit okolnosti, které se týkají nahrávky, protože bez toho nemá důvod jejího vzniku moc smysl - a že bude klást otázky, které věc osvětlí. Ale komise se vydala jinou cestou. Působí to spíše tak, že komisaři chtějí od vyslýchaných získat informace, které se dají využít v začínajícím předvolebním klání, a sám systém úniku informací je nechává chladný – byť tvrdí opak. Uvidíme po závěrečné zprávě, autor by se rád mýlil. Konkrétnější článek do Respektu připravuje nadále.

Mimochodem právě ve středu se objevila další nahrávka Andreje Babiše, tentokrát čtyři roky stará, a Andrej Babiš na ní říká, že dává peníze ODS Petra Nečase. O Babišovi nám to neříká nic nového, o ODS Petra Nečase taky ne, jen to podtrhává to, co stojí v prvním odstavci. Informace se stala nástrojem souboje o moc a přestává být nástrojem její kontroly. Poslanci to mohou změnit.