Jsme národ antivaxerů? Problém s nástupem černého kašle je jinde

Českem obcházejí dvě smrtelně nebezpečné bakteriální nemoci, které jsme v duchu už řadili někam k dávno vymýceným chorobám – černý kašel a záškrt. Více případů černého kašle bylo naposled v šedesátých letech minulého století, záškrtu v sedmdesátých letech. Kašel při první ze jmenovaných chorob umí být tak úporný, že láme žebra. Toxin produkovaný bakteriemi při záškrtu ničí dýchací cesty nebo srdce, otok krku působí potíže s dýcháním. Nedávno na záškrt v Česku poprvé po 55 letech zemřel jinak zdravý senior z Prahy. Znovu tak sílí debata o důležitosti očkování, vůči kterému u nás stále vládne nižší důvěra než v mnoha jiných zemích. Jsme národ antivaxerů? Spíše se zdá, že Česko spí, místo aby jednalo.

Připomeňme, že na počátku pandemie covidu byla vakcína proti této nemoci vzdálenou a nejistou nadějí na horizontu. Nakonec díky průlomu v biotechnologiích vznikly převratné očkovací látky, které dokázaly přimět lidské buňky, aby si samy vyrobily části nového koronaviru a natrénovaly na ně imunitní systém. Nikdy v minulosti se tímto způsobem neočkovalo, přesto proticovidové vakcíny jen v Evropě zachránily kolem půldruhého milionu životů. Celosvětově očkování proti covidu včetně nasazení tradičnějších vakcín, které se rovněž podařilo vyvinout, ušetřilo životy desítek milionů lidí. Pokud o nás píší mimozemšťané na nějakém galaktickém Facebooku, za tohle nejspíš dávají lidstvu palec nahoru, samozřejmě pokud takový orgán mají.

Možná by tak čekali, že po této lekci se lidstvo začne k očkování stavět vstřícněji. Což se ale minimálně v Česku neděje. Menšinová, leč hlasitá část populace šířila během pandemie nedůvěru k očkování, které líčila jako globální spiknutí, což se na celkové náladě určitě podepsalo. Další lidé se obávají vedlejších účinků nebo odmítají očkování z principu. Je tu ale ještě další faktor: v případě černého kašle a záškrtu lidé vůbec netuší, že by se měli nechat přeočkovat.