Janoušek je na svobodě, podivení zůstává

Pražský městský soud uznal v úterý důvody odvolání Romana Janouška a propustil ho z vězení. Změnil tím rozsudek nižšího obvodního soudu, který naopak mínil, že by slavný pražský lobbista měl zůstat ve vězení, protože si sice „odseděl“ už půlku ze čtyřapůlletého trestu, ale nevykazuje známky polepšení. Ve vězení se sice Janoušek choval vzorně, soudce nižšího soudu byl nicméně přesvědčen, že Roman Janoušek dostatečně nereflektuje trestný čin, za nějž byl odsouzen. Proč si vyšší soud myslí opak, nevíme - jednání bylo neveřejné, zdůvodnění bude zpřístupněno později.

Roman Janoušek je dost známý, přesto si připomeňme, že se do vězení dostal za vědomé najetí do ženy – majitelky auta, které těsně předtím poškodil svým vozem. Pak - z pozdější záběrů televizních kamer evidentně pod značným vlivem alkoholu - z místa ujel. Před skoro deseti lety to byla velká událost, Roman Janoušek se proslavil svým přátelstvím s někdejším pražským primátorem Pavlem Bémem a zřejmě měl na  tohoto politika i jím vedený magistrát velký vliv.

V roce 2014 byl Roman Janoušek odsouzen, během dalších osmi let strávil ve vězení celkem 2,5 roku. Rok a půl po nástupu do vězení, pak byl v roce 2016 propuštěn kvůli údajným zdravotním komplikacím. Dalších pět let bylo naplněno Janouškovou snahou získat od soudu verdikt, který by jej od vězení osvobodil. Předkládal soudům zdravotní zprávy, které tvrdily, že jeho stav související s operací mozku je tak vážný, že by ho pobyt ve vězení mohl zabít. Soudy stále váhaly a Janouškův návrat do vězení odkládaly.

Souběžně s tím požádal Roman Janoušek o obnovu procesu – důvodem byly jím předložené znalecké posudky, které tvrdily, že za jeho „najetí“ do ženy mohl výpadek vědomí způsobený jeho nemocí. Věc skončila až u Ústavního soudu. Tříčlenný senát Ústavního soudu mu vyhověl, ale plénum Ústavního soudu později velkou většinou hlasů rozhodlo, že obnova procesu by byla protiprávní, protože Janouškovy důkazy, které by mohly do případu vnést nové světlo, jsou nedostatečné.

Těch pět let bylo završeno fotkami pořízenými policií, která na žádost státního zastupitelství na přelomu dekád prověřovala, jestli je Janouškův zdravotní stav opravdu vážný. Janoušek byl zastižen v podstatě v plné síle na vyjížďce na kole, na plovárně, na horách. Následně, v létě roku 2021, rozhodl olomoucký vrchní soud, že se Roman Janoušek musí vrátit do vězení – a to se stalo. Nyní byl Janoušek opět propuštěn.

Není to až takové překvapení - i zasvěcenci předpokládali, že Roman Janoušek nezůstane ve vězení 4,5 roku. U prvotrestaných osob, které ve výkonu trestu nemají kázeňské problémy, to většinou skončí předčasným propuštěním na podmínku. Janouškův případ ale ukazuje jiný problém: jak soudy, které ho odsoudily za sražení ženy, tak ty, které rozhodovaly o jeho propuštění nebo navrácení do vězení či obnově procesu, mívaly často odlišné názory – a týká se to dokonce i rozporu na Ústavním soudu.

To bohužel staví justici do veřejného podezření, že vlivný a bohatý pachatel může mít u některých soudů prominentní postavení. I kdyby to tak nebylo, těžko se to vymlouvá občanům nepříliš se orientujícím v právu a soudních kompetencích. V případě Janouška to ovšem vzbudilo i podivení mnoha právníků. Tím neříkáme, že soud propustil Janouška neoprávněně, ale rozlišných právních názorů je v jeho případu přespříliš.

Roman Janušek se pořád může do vězení vrátit. Stále je ve hře kauza, v níž byl před několika lety obviněn a následně obžalován z toho, že se podílel na podvodu na zdravotní pojišťovně ve výši 62 milionů korun. Prvoinstanční soud ho letos osvobodil, o odvolání státního zástupce – který žádal pro Janouška za údajný podvod sedm let vězení - bude ještě rozhodovat vyšší soud.