Jak případ Romana Janouška ovlivňuje českou justici

Plénum Ústavního soudu vydalo ve středu stanovisko, jak mají soudy vykládat důkazy potřebné k obnově soudního řízení, tedy k úplnému znovuotevření už pravomocně odsouzeného případu. Laik si po téhle větě asi neřekne To je tedy zajímavé, to musím přečíst celé. Zajímavé je to ale dost. Třeba pro Romana Janouška čekajícího na to, že Městský soud v Praze začne za tři týdny znovu probírat jeho případ, za nějž dostal pravomocně čtyři a půl roku vězení. Zhruba čtvrtinu tohoto času si už Janoušek ve vězení odseděl, zbytek trestu by měl nastoupit příští rok, pokud bude zdravotně schopen. Rozsudek je hodně zajímavý i tím, jak elegantně se Ústavní soud vyrovnal s právním excesem svých dvou členů z loňského října.

Připomeňme si to. Ústavní soudce Radovan Suchánek dal tehdy Romanu Janouškovi naději „na svobodu“. Jeho senát rozhodl, že se Městský soud v Praze bude muset znovu zabývat žádostí lobbisty o obnovu soudního řízení, v němž byl v roce 2014 pravomocně odsouzen za to, že v opilosti a úmyslně autem srazil ženu, jejíž vůz předtím naboural. Pak ale soudům předložil žádost o znovuprojednání případu kvůli údajným novým důkazům. Těmi důkazy byly tři jím předložené zdravotní posudky, které říkaly, že v době automobilového ataku na ženu měl na mozku hematom, a navíc byl závislý na alkoholu, což způsobovalo „tunelové vidění“. Podle posudků mohl tedy ženu kvůli svým zdravotním potížím přehlédnout při rozjezdu. Mohl.

Říjnové rozhodnutí senátu Ústavního soudu bylo velmi překvapivé. Městský soud a pak i vrchní pražský soud totiž už předtím opakovaně žádost o obnovu procesu zamítly. Předchozí soudní jednání vycházela z několika zdravotních posudků, řady souvisejících indicií i chování Janouška po nehodě - a soudci měli za to, že nové posudky předložené několik let po události na důkazním řízení nic nemění. Navíc si ani noví znalci předvolaní Janouškem nebyli stoprocentně jistí, že v okamžiku ataku viděl Janoušek jen úzký prostor a zbytek byl v jeho hlavě tmou. Jiný názor však měli loni v říjnu ústavní soudci Suchánek a Josef Fiala: podle nich nebylo jisté, zda by nové posudky nemohly mít vliv třeba na výši trestu.

Právní experti i média se nad tehdejším rozhodnutím Suchánkova senátu podivovali. Nově předložené důkazy nepřinesly do procesu nový pohled, v podstatě nic nezpochybnily. Jen možná, za jistých okolností, které ovšem nebyly zřejmé, by se snad soudci nižších instancí mohli dívat na věc jinak. Zjednodušeně – co by, kdyby. To nebyl verdikt hodný Ústavního soudu a teď to potvrdilo jeho plénum, tedy usnesení všech soudců Ústavního soudu.

Citujeme: Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 905/17 (rozhodnutí Suchánkova senátu) se dosavadní rozhodovací praxi Ústavního soudu vymyká. Podstata jeho právního názoru totiž spočívá v tom, že v řízení o povolení obnovy postačuje potencialita odůvodnění pro stěžovatele příznivějšího rozhodnutí v důsledku předložení nové skutečnosti nebo důkazu… Nález opomíjí okolnost, že se musí jednat o skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, přičemž tato „neznámost“ nemůže být dána pouhou okolností, že v předchozím trestním řízení tyto skutečnosti nebyly zjištěny, resp. důkazy nebyly provedeny bez toho, že nebude zkoumán jejich dopad na pravomocné rozhodnutí. Stále je totiž třeba mít na zřeteli, že návrh na obnovu řízení představuje mimořádný opravný prostředek, který se podává proti pravomocnému trestnímu rozhodnutí.

Dodejme, že plénum Ústavního soudu rozhoduje společně jen ve velmi výjimečných případech. Tentokrát muselo zasednout, protože v jiném, novějším případě žádosti o obnovu řízení rozhodoval jiný senát Ústavního soudu a měl hodně odlišný názor, než byl ten Suchánkův. Ale nemohl vynést odlišný rozsudek, tím by porušil precedentní pravidla; kdo má pravdu, tedy muselo rozhodnout plénum. A to řeklo, že Suchánkův senát rozhodl špatně.

O obnově Janouškova procesu se tedy bude v květnu jednat, ale pražský lobbista ztratil naději, že by mu soud vyhověl. Ústavní soud „dal do pořádku“ nález, který mu dělal v právním i laickém světě ostudu. A tak trochu stvrdil pochyby, že Radovan Suchánek a Josef Fiala, které do Ústavního soudu i proti kritickým názorům renomovaných právníků prosazoval prezident Miloš Zeman, jsou skutečně těmi, kdo budou hájit především spravedlnost a Ústavu.