Hledáme ministra, prostě někoho

Bývalý ministr, který si rozuměl s lobbisty tak dobře, že s nimi jezdil na dovolenou?  Nebo šéf Státní správy hmotných rezerv, protože to tak nějak s průmyslem souvisí? Nebo snad náměstek posledního ministra, který už tam je a moc toho asi nezkazí? Tipy na obsazení místa ministra průmyslu po Janu Mládkovi, které se objevují v novinách, naznačují, jak se obsazuje jedno z nejdůležitějších míst ve státní správě a politice.

Ne že by byl průmysl důležitější než školy nebo příroda. Zřejmě žádný vládní post ale nevyžaduje tak urgentně reagovat na proměnu moderního světa jako právě ministerstvo průmyslu. Také bychom mohli říct, že větší prostor pro ambice, odvahu a představivost vládní agenda nenabízí.

Česko jako země s průmyslovou tradicí by tak měla mít představu, jak obstát v bouři pronikavých změn, které výrobu věcí a služeb provázejí nebo brzy provázet začnou. Mluví se o čtvrté průmyslové revoluci, digitalizaci, robotizaci. Už dávno klíčový je pro konkurenceschopnost rozvoj levných IT služeb, dobrá výuka cizích jazyků s angličtinou v čele, propojení vědy s firmami. Pronikavými změnami prochází energetika, která nebude v budoucnu nesena obřími elektrárnami vysokých pořizovacích nákladů, ale trhem lépe reagujících malých decentralizovaných zdrojů. Ohromný potenciál nabízí ekologicky přátelské technologie nebo sdílená ekonomika. Kdo do rozjíždějícího se rychlíku nenaskočí, bude zaostávat, varoval nedávno i bývalý šéf České spořitelny a bývalý viceguvernér ČNB Pavel Kysilka.

Co si o tom všem myslí v sociální demokracii? Jak mají zpracované pohledy na průmysl budoucnosti? Jaké státy se jim líbí a chtěli by se jimi inspirovat? Nevíme, protože podobné strategické úvahy sociální demokracie nepěstuje. Hledá ministra, někoho, kdo nebude moc provokovat, doklepe volební období do konce, nebude vadit ČEZu - a prostě tak.