Co zastaví státní dluh

Ministerstvo financí definitivně uzavřelo účty loňského rozpočtu. Výsledek je o něco lepší, než se čekalo, ale i tak státní kasa skončila opět v obřím mínusu 360 miliard korun. Jde o třetí podobně velký deficit v řadě a další budou následovat. Na letošní rok je schváleno 295 miliard, ovšem kvůli nastupující recesi, dalšímu růstu důchodů a závazku pomáhat s cenami energií to nakonec nejspíš bude víc.

Ve výhledech do dalších let se také hodně mluví o dalších nákladných slibech, jako je nákup nových stíhaček nebo vyšší a garantované platy pro učitele. Vysoká inflace kromě toho povede k nutnosti provést letos další mimořádnou valorizaci důchodů odhadem za 20 miliard korun, na kterou se v rozpočtu z neznámých důvodů zapomnělo.

O to víc by stálo za to napřít síly na hledání úspor a dodatečných daňových příjmů. Obojí je hlavním úkolem letošního roku – stát běží už teď na velký dluh a současně plánuje nové výdaje. Jisté přísliby úspor už padly, ale na jejich provedení už není moc času. Co se nepovede dojednat a prosadit letos, tak, aby změny mohly začít platit od roku 2024, to už nejspíš přepadne na další vládu. Rok 2025 je volební, do něj s nepopulárními kroky těžko Fialův kabinet půjde – a také se na nich těžko v pestré pětibarevné sestavě dohodne. „Vzhledem k tomu, že tato opatření zpravidla vyžadují změnu zákonů, je nutné proces zahájit co nejdříve,“ varuje ve svém komentáři k rozpočtu 2022 Národní rozpočtová rada.

Pro úplnost – každoroční díra v řádu tří stovek miliard se neřeší ničím jiným než tím, že si stát chybějící peníze půjčí. Tím se prohlubuje státní dluh, který aktuálně (po uzavření loňského rozpočtu) činí podle ministerstva financí 2,9 biliónu korun. Za rok, až se započítá i výsledek letošního rozpočtu, vystoupá na 3,2 biliónu a pak poroste dál; otázkou jen je, jakým tempem.

Od předcovidových časů se dluh zvětšil skoro na dvojnásobek. Malou útěchou je v tomto ohledu skutečnost, že Česko mezitím jako celek přece jen o něco zbohatlo a také stouply ceny, což dluh fakticky rozmělňuje podobně, jako když inflace užírá úspory. Přesnější je proto sledovat dluh v poměru k výkonu ekonomiky, ale ten také rychle roste: z 28 procent HDP v roce 2019 na 45 procent příští rok. Většina evropských států je v tomto srovnání ještě dál, nicméně Česko je rychle dohání.

Petr Fiala zahájil nový rok tím, že zopakoval dva měsíce starý závazek ministra financí Zbyňka Stanjury najít pro rok 2024 takové kroky, aby se rozpočet vylepšil o 70 miliard korun. Balík příslušných opatření oba slibují během jara, inspirací má být soubor návrhů Národní ekonomické rady vlády (NERV) z konce roku. Podle NERV by bylo dobré začít odbouráním daňových úlev prosazených v době covidu v rámci rušení superhrubé mzdy. Vyřešilo by to hodně peněz jednou ranou místo sbírání úspor po troškách, navíc snižování daní koncem roku 2020 bylo slibované jen na dva roky.

Část koalice v čele s ODS se však návratu daní na někdejší úroveň vehementně brání, a tak stále není jasné, kudy se vláda vlastně vydá. Fiala slibuje hlavně škrtání výdajů, politici z jiných koaličních stran by raději vyváženě kombinovali obojí, tedy škrtání výdajů a zvyšování daní. Najít shodu nad konkrétními kroky v tak velkém objemu a krátkém čase dá tedy zjevně ještě hodně práce.

Přitom 70 miliard je jen začátek. Srozumitelnou ukázku, jak se v kolotoči obřích čísel vyznat, nabízí ekonom České bankovní asociace Jakub Seidler. Loňský rozpočet porovnal s tím posledním „normálním“ z roku 2019 a zjistil, že výdaje státu mezitím stouply o 385 miliard, zatímco na daních se vybírá navíc jen 111 miliard (mimo jiné právě kvůli výpadku daní po zrušení superhrubé mzdy). „Nárůst daňových příjmů ve srovnání s rokem 2019 tak nepokrývá ani nárůst výdajů na důchody, což dokládá, v jak citelné strukturální nerovnováze se veřejné finance nachází,“ upozorňuje Seidler.

Válečné události a energetická krize postavily současnou vládu v prvním roce do situace, kdy dříve slibovaná rozpočtová disciplína šla z uznatelných důvodů na druhou kolej. Podobné to bylo předtím kvůli pandemii (byť Babišova vláda rozdávala i tam, kde nebylo třeba, a sama si zavařila tím, jak covid nezvládla). Letošní rozpočet zase vykolejila nutnost řešit drahé energie a udržet v zemi sociální smír.

I pro rok 2024 možná půjde legitimně znějící omluvu najít, ale spíš je čas vykročit už jiným směrem. Kvalita vládnutí je do velké míry daná tím, kolik příslušná garnitura potřebuje peněz a za co je utrácí. Pokud Fialův tým tuto kvalitu letos neprokáže, tak o dosavadní pozitivní body v oblastech, jako byla za pomoc Ukrajině, řešení drahých energií nebo dobře zvládnuté předsednictví EU, zase přijde.