Babišovo "spiknutí nenávisti" je princip demokracie

„Je to skvělý úspěch, nečekal jsem to. Nestačím se ale divit, jak všichni mluví o tom, jak porazit Babiše. To spiknutí nenávisti je neuvěřitelné. O tom budou i příští volby za rok. A o to cennější je to, že jsme dostali téměř 600 tisíc hlasů, z čehož mám velkou radost,” okomentoval v sobotu ve své průhonické Sokolovně výsledky voleb premiér Andrej Babiš. Připomeňme, že v nich skutečně uspělo jeho ANO, ale bodovala i opozice, zvlášť tam, kde šla dohromady v koalicích - jako třeba Piráti se STAN v Olomouckém kraji.

V řadě krajů nyní chtějí opoziční strany uzavřít vlády bez ANO - a právě to Babiš nazývá oním „spiknutím nenávisti“. Svým slovníkem však ukazuje, že zatím nepochopil nic o tom, jak funguje demokracie. Jejím základním pilířem je, že voliči ve svobodných volbách vybírají své favority a ti pak usilují o vládnutí a prosazování svého programu. Jediným kritériem nemusí být, že vládne vždy ten, kdo zvítězí: důležité je, že dokáže vytvořit většinovou koalici, když sám nezíská nadpoloviční počet hlasů.

Andrej Babiš by v tomhle směru nepochybně chtěl mít tučnější volební zisky jako jeho vzor, maďarský premiér Viktor Orbán, ale voliči to zkrátka vidí jinak než český premiér. Jestli přitom Babiš něco v posledních letech úspěšně dělal, pak to bylo odrazování dalších stran od případné spolupráce. Piráty, ODS, STAN nebo lidovce urážel, v Poslanecké sněmovně jim vykrádal návrhy zákonů, vydával je za svoje, a kde mohl, tam o nich mluvil opovržlivě. Nemůže se tedy nyní  divit, že s ním nechtějí vládnout a dál se proti němu vymezují před klíčovými parlamentními volbami, které budou příští rok.

Mimochodem, jestli se tu někdo proti někomu spiknul, byl to spíše Andrej Babiš vůči svému koaličnímu partnerovi ČSSD i komunistům, kteří jeho vládu drží u moci. Babiš ve volbách uspěl, ale bylo to právě na jejich úkor, protože jim dokázal vysát hlasy. Z celkem 378 mandátů, které dostaly před čtyřmi lety, tyto tři strany dohromady klesly na 219 (a většinu dostal Babiš). Komunisté jsou v troskách a ČSSD bojuje o život, byť se její vedení tváří jakoby nic, aby se udrželo v čele několika ministerstev alespoň do voleb. Dost možná tuší, že je to naposledy, kdy mohou být u moci.

Je otázkou, kde bude Babiš brát voliče. Lze očekávat, že bude dál luxovat levicové a extrémistické hlasy, a Česko se tak může připravit na další vlnu předvolebních úplatků v podobně sociálních bonusů, na další zadlužování na úkor budoucích generací a ještě ostřejší předvolební rétoriku. Společnost to bude dál štěpit, ale to je Babišovi dávno jedno.

Bývalý předseda Senátu Petr Pithart před časem mluvil o tom, že kdo chce premiéra porazit, musí nasadit někoho, kdo dá voličům pocit, že má šanci vyhrát. Když se ho Respekt nedávno ptal, jak se takový pocit dává, řekl k tomu následující: „Třeba tak, že se z pětice demokratických opozičních stran vytvoří nějaký blok, bude nějak společně vystupovat, představí nějakého lídra a jeho spolupracovníky. A strhnou lidi, kteří si tváří v tvář té velké menšině řeknou: Vždyť oni nejsou předem poraženi, oni by možná mohli s mým hlasem Babišovo hnutí přesílit!“

Právě skončené volby ukazují, že tahle síla se tu začíná formovat: na jedné straně v bloku Pirátů a STAN, na druhé v bloku ODS, KDU-ČSL a TOP 09. Nejde však o žádné spiknutí nenávisti, jak to Babiš líčí - a jak by chtěl, abychom to viděli. Jsme svědky standardního politického střetu.