Babišovi novináři se stali průtokovými ohřívači uniklých informací

V Česku existuje mýtus, že snem každého novináře je dostat se k utajovaným a neznámým informacím - a pokud možno je zveřejnit co nejrychleji, nejlépe jako první ze všech. Bulvár tak funguje, ale seriózní média by měla vždy zvážit, nakolik je ona informace prospěšná veřejnému zájmu, spravedlnosti, hájení svobody. Nekecám. Je radost zjistit, co jiní nevědí, zvážit, co to znamená, a zveřejnit, nebo v sobě uzamknout. Nemá cenu zveřejňovat citlivou informaci, která nedává bez souvislostí smysl; nejde zveřejnit tajnou informaci, jejíž pravdivost neustojíte, a je trapné zveřejňovat utajované informace v něčím soukromém zájmu.

To, co se děje kolem „vyšetřování okolností reorganizace policie“, všechny zmíněné zásady často porušuje. Reorganizace přišla nečekaně, nebyla plánovaná, její cíl byl evidentně jiný než zlepšit práci policie. Ten cíl neznáme; jeho výsledkem bude pravděpodobně stav policie, tedy aspoň té části, která se zabývá závažným zločinem, který bude velmi podřízen politickým zájmům. Politikům to přinese větší moc a občanům méně spravedlnosti a svobody. Tady udělala řada novinářů chybu. Nezkoumala reorganizaci jako takovou. Její podstatu. Co přinese, čemu uškodí. Místo reorganizace se stal tématem Robert Šlachta.

Přesně řečeno, nikoli on a jeho práce, zkoumání, co dokázal, v čem pochybil, ani pátrání po tom, proč si sebestředně myslí, že reorganizace má za úkol zlikvidovat jeho útvar. Tématem se stal mýtus Šlachta, muž, který podle názoru části novinářů potopil ve jménu Andreje Babiše vládu Petra Nečase a slouží současnému ministrovi financí až do roztrhání těla. Nebo aspoň dělá věci, které se hodí Babišovi. A tento mýtus byl obecně přijat. I seriózní komentátoři se s ním museli začít potýkat. S mýtem postaveným na nulových důkazech.

A Andrej Babiš navíc celou věc zručně politicky využil. Řekl, co byla pravda: reorganizace je podezřelá. Zapojením do dění, které evidentně inicioval jeho kolega z vlády Milan Chovanec, jen získal. Vypadal jako spravedlivý a vůbec nic ho to nestálo. V podstatě vydělal. Ani on vzhledem k vyšetřování Čapího hnízda nepotřebuje stabilizovanou policii.

V okamžiku přijetí mýtu Šlachta pak začala ztrácet fakta smysl. Média i elektronický svět začal být zahlcován směsí fám, dohadů, názorů (ale i cenných informací). Čtenáři přiznávali, že už se v ničem nevyznají, že nevědí, komu mají věřit. Základní debata o obavě – zda není policii reorganizací upírána kompetence hájit spravedlnost, mimochodem včetně zkoumání, zda a jaké chyby udělal Šlachta a státní zástupci při razii, po níž padla Nečasova vláda – byla nahrazena vášněmi. Jsi s námi, nebo proti nám; je jedno, jestli jsou tvé informace pravdivé a dávají smysl.

Dospěli jsme až do chvíle, kdy jedno médium patřící Andreji Babišovi zveřejňuje informace z vyšetřování role policejního prezidenta při varování lidí podezřelých ze zločinu před policejním zátahem. Mimochodem, objasnění jeho role v onom případu může velmi pomoci zjištění, jakou příčinu reorganizace měla. Jenže novináři z Babišových novin zveřejňují tajné a celkem klíčové a alarmující informace bez jakékoli analýzy, vysvětlení, pokusu o investigaci. Stali se průtokovými ohřívači uniklých informací a podpořili konspirační ideu o politických zájmech jejich majitele na ovládnutí části bezpečnostního prostoru.

Veřejnost reaguje celkem očekávaně, skoro demokraticky ukázkově. „Tohle není náš zájem,“ vzkazuje svou lhostejností. „Vysvětlete nám, proč bychom se o to měli zajímat." Takže pan Patizon si myslí, že je načase se o to pokusit.

Pokusit se vysvětlit veřejnosti, že náš dnešní svět není soubojem mocných šíbrů o to, kdo si urve víc, ale soubojem spravedlnosti a svobody s útlakem a manipulací. Na hájení těch prvních hodnot jsme si ve svých zemích vymysleli instituce, jako je třeba policie. Utlačovaná a manipulovaná instituce však spravedlnost a svobodu hájit nemůže.