Armáda potřebuje modernizaci, ale o obraně svobodného světa musí být přesvědčeni občané

„Musíme primárně chystat na ten nejobtížnější a nejnebezpečnější scénář – a tím je válka velkého rozsahu proti vyspělému protivníkovi,“ řekl na úterním velitelském shromáždění Náčelník generálního štábu armády Karel Řehka. Mluvil k auditoriu, v němž seděli prezident Miloš Zeman, premiér Petr Fiala, ministryně obrany Jana Černochová a celá generalita českého vojska. Jeho slova mají tedy velkou váhu.

„Kdyby došlo ke střetu mezi Ruskem a aliancí, naší země se to dotkne okamžitě, armáda se stane aktivním účastníkem od první minuty. Území České republiky, naše infrastruktura a naši občané budou cílem nepřátelského působení ve všech doménách,“ zdůraznil engéeš, jak zní vojenská zkratka jeho funkce. Karel Řehka už dříve při semináři šéfů tuzemských bezpečnostních institucí prohlásil, že dnes už známe našeho nepřítele a víme na koho se připravit. Je to Rusko.

Řada zbraňových systémů, které dnes ničí Ukrajinu, doletí i na naše území. Situace je tedy vážná a musíme být připraveni reagovat. Incidentů, při nichž byly ruskou agresí ohroženy země NATO, bylo už několik, nejde jen o dopad obranné ukrajinské rakety na polské území. Generál zdůraznil, že v současné době je konflikt mezi NATO a Ruskem málo pravděpodobný, přesto se česká armáda musí začít okamžitě připravovat na možnost největší vojenské hrozby tohoto století.

Ani Karel Řehka nezastírá, že česká armáda na tom není příliš dobře zásluhou trestuhodného podcenění výdajů na armádu v posledních dvaceti letech. Máme v přepočtu na hlavu jednu z nejmenších armád v Alianci, její vojáci stárnou – průměrný věk českého vojáka je 37 let a je i jednou z nejstarších armád v NATO. Výdaje na armádu jsou v přepočtu na HDP naopak jedny z nejmenších v NATO. Experti i vojáci už patnáct let upozorňují, že Česko je černým pasažérem aliance. Při vědomí, že ležíme uvnitř prostoru NATO, jsme přehlíželi minimální bojeschopnost české armády a spoléhali se, že v případě konfliktu nás pomůžou ochránit spojenci.

Máme přitom vojáky, kteří jsou schopni špičkově působit v zahraničních misích. Což se ví rovněž roky a připomněl to nyní prezident Zeman. Jejich zahraniční angažmá udělalo z části vojska špičkové profesionály, kteří jsou však často špatně placeni a nemají k dispozici moderní techniku a k ruce dostatečně početné vojenské zálohy. Česko má sice mobilizační plány, ale není schopno je naplnit, armáda třeba nemá přehled, koho a jak by mohla povolat v případě války na spadnutí.

Nemá smysl vyjmenovávat všechny zbraně, které armádě chybí. Strategické plány a plány promyšleného nákupu zbraní se každých pět let přepisují, aniž byly naplněny záměry zrušených vizí. Nemáme tanky, dostatek dělostřelectva, letectva, máme slabou protivzdušnou obranu. Jsme špatně vybaveni na válku vedenou špičkovými kybernetickými technologiemi.

Ruská agrese na Ukrajině změnila aspoň odhodlání politiků, ministerstva obrany a armády to konečně změnit. Patřili jsme mezi šest zemí NATO, které neměly podepsánu vojenskou spolupráci s USA – a jak ukazuje válka na Ukrajině, bez spolupráce s touto zemí to prostě nejde. Ministerstvo obrany začalo na jaře smlouvu vyjednávat a bude brzy podepsána.

To přinese možnost nákupu zbraní a technologií, o nichž se nám vážně ještě před rokem nesnilo. Počínaje mnohoúčelovou „stíhačkou“ F 35, která má obrovské válečné, špionážní nebo analytické technologické schopnosti. Tento letoun by se měl stát páteří české armády a hlavním strategickým spojením s vyspělými zeměmi aliance – jeho nasazení však předpokládá hodně velkou přestavbu armády i vojenského myšlení. Pohled na bojeschopnost armády není povzbudivý, snad nás může utěšit, že v ní slouží tisíce vojáků, kteří prošli zahraničními misemi a mají schopnost komunikovat se spojenci. Tedy nejen jazykem, ale i vojenskými schopnostmi.

Tím hlavním, co chtěl generál Řehka oznámit se souhlasným pokyvováním prezidenta, premiéra, ministryně a podřízených, nicméně bylo konstatování napsané na začátku tohoto textu. Válka nám bezprostředně nehrozí, ale měli bychom se na ni připravit. A schopnost armády vítězit není postavena jen na zbraních, ale také na idejích, za které bojuje. A ty jí určují občané, potažmo politici. Pokud tedy budou obyvatelé Česka ve většině přesvědčeni, že má skutečně smysl bojovat (a možná i umírat) za záchranu životů a za hodnoty svobodného a spravedlivého světa, armáda to bude dělat a bude úspěšná.