Americkým demokratům se chvěje půda pod nohama

Amerika má za sebou první volební klání od vítězství Joea Bidena v loňských prezidentských  volbách. V ostře sledovaném střetu se volil guvernér státu Virginia, probíhala referenda včetně hlasování v Minneapolisu o proměně tamního policejního sboru, New York rozhodoval o tom, kdo bude jeho příštím starostou. Obecně vzato výsledky potvrzují to, co se již nějakou dobu tuší: trajektorie obliby prezidenta Bidena se během léta zlomila a klesá, Amerika není nadšená.

Prezident v očích mnoha svých krajanů zpackal stažení z Afghánistánu. Ekonomický růst citelně zpomalil a do výšky vystřelila inflace. Americká města sužuje nečekaně vysoká vlna násilné kriminality. Demokraté se mezi sebou nejsou schopni dohodnout na masivním zákonu, který by zajistil  plnění předvolebních slibů. Úspěšná vlna očkování proti covid-19 se zastavila na odporu části veřejnosti, a Američané se teď dohadují, co má a nemá být povinné. Nálada je spíše defenzivní. A nad celou scénou se jako přízrak vznáší Donald Trump, který pořádá mítinky a nevylučuje další kandidaturu.

Ztráta měst

Ale o tu v tuto chvíli ještě nejde. Pondělní hlasování bylo vnímáno spíše jako jistá generálka před pravidelnými volbami do Kongresu, jež Spojené státy čekají za rok. Ty jsou pro demokraty naprosto klíčové, v Senátu mají převahu jednoho hlasu a ve Sněmovně reprezentantů (dolní komoře) to není o moc lepší. Hrozba, že za rok touto dobou ztratí schopnost přijímat jakékoliv zákony a že se Joe Biden ocitne v Bílém domě jako kůl v plotě, je naprosto reálná. A aktuální výsledky to jenom podtrhly.

Začněme ve Virginii, kde Joe Biden před rokem vyhrál s pohodlným náskokem. To však bylo v době, kdy dominantním tématem byla porážka Donalda Trumpa. Tento voličský „tmel“ v tuto chvíli nefunguje a najednou se zdá, že současná podoba demokratů netáhne: demokratický kandidát Terry McAuliffe guvernérské volby ztratil, přestože ještě během léta v průzkumech vedl. Souboj se přitom bral jako prověrka předvolební taktiky. Republikánský kandidát Glenn Youngkin se zaměřil především na středostavovská předměstí, která sice vloni hlasovala pro Bidena, ale zjevně především proto, že nechtěla nadále snášet jeho protivníka.

Youngkin nabídl alternativu, od kontroverzního exprezidenta si držel bezpečný odstup a nepozval ho ani na své mítinky, ale zároveň prezentoval program, který se od trumpovského nijak významně nelišil. Kromě ekonomického zpomalení a vysokých cen se debata stáčela ke kontroverznímu výkladu amerických dějin, tzv. kritické teorii ras, kterou konzervativnější voliči nechtějí vidět na školách. V podstatě jde o právní teorii, která nachází stopy systémového rasismu v samotných základech americké společnosti a nabourává tak dosavadní výklad amerických dějin.

Youngkin slíbil, že vyslyší přání rodičů a výuku teorie na školách zakáže. McAuliffe naopak vyvolal kontroverzi, když v jedné z debat tvrdil, že rodiče nemají učitelům co mluvit do toho, jak vyučují. Podpora progresivistické teorie míří spíše na městská centra než na usedlé majitele vozů značky Subaru na předměstích, ale ani to vlastně nefungovalo. Na výsledku se zásadně projevil propad zájmu o hlasování právě v centrech měst, demokratické základně.

Příběh skutečně může nabízet předobraz budoucnosti. Demokraté vloni dokázali do svých mantinelů sevřít dvě podoby Ameriky: silně progresivistické tvrdé jádro levice prosazující rozmáchlé (a superdrahé) ekonomické, sociální či zdravotní reformní programy i víceméně vyklidněné pohodáře, kteří velké změny nechtějí, což znamená i to, že nejsou schopni vystát brutálně přízemního Donalda Trumpa. Udržet tuhle koalici pohromadě i po porážce společného nepřítele se nedaří ani na půdě Kongresu - jak právě ukazují dosud marné snahy dopracovat se shody na schválení Bidenových reforem.

Stávkující policie

Mezi progresivistickým křídlem demokratů ve Sněmovně reprezentantů a středovým demokratickým senátorem Joem Manchinem zeje propast velmi zhruba srovnatelná s rozdílem mezi českou Stranou zelených a TOP09. Udržet takový pytel blech pohromadě vyžaduje téměř „nukleární“ hrozbu vnějšího nepřítele.

Republikáni naopak zjevně mají v rukou účinný nástroj, jak křehké demokratické souručenství rozkládat. Podobně jako Terry McAuliffe k tomu využívají právě „kulturní“ problematiku, do níž se ostatně dnes přelévá kde co. Dobrou ukázkou je zmíněné referendum v Minneapolis, tedy městě, kde smrt Afroameričana George Floyda z rukou bílých policistů zažehla zhruba před rokem a půl masivní sérii protirasistických nepokojů vedených hnutím Black Lives Matter. Demonstranti tehdy skandovali na ulicích heslo Defund the Police (Seberte policistům peníze) odkazující k zásadní reformě policejních sborů směrem k jejich demilitarizaci a nahrazení sociálními pracovníky.

Právě o tomhle se teď v epicentru hnutí hlasovalo - a přestože návrh podpořila i jedna z nejvýraznějších (a nejkontroverznějších) představitelek progresivistického křídla v Kongresu Ilhar Omar, snahy o reformu prohrály. To je zjevně součástí reakce na vlnu násilné kriminality, jež se od vypuknutí protestů zdvihla napříč Amerikou a jež je často - i když nikoliv výlučně - přičítána na vrub policejní apatii. Poté co se policisté stali předmětem kolektivní kritiky, částečně „stávkují“ a částečně se bojí vyvíjet velkou aktivitu ze strachu, že se nakonec vše obrátí proti nim.

Podobná nálada vedla i ke zvolení nového starosty New Yorku, kterým se podle očekávání stal černošský kandidát Eric Adams. Jedná se o bývalého policejního kapitána, který kandidoval jako demokratický centrista a požadavky hnutí Black Lives Matter shrnuté to již zmíněného hesla kritizoval.

Pro demokraty je v tuto chvíli vývoj na americké politické scéně neradostný. Republikáni si naopak vyzkoušeli, že by mohli vítězit i bez Donalda Trumpa. Za rok se samozřejmě může stát cokoliv, ale jak naznačují dokonce i titulky demokratům nakloněných médií, straně Joea Bidena se třese půda pod nohama.