Volba hněvu

Podle předvolebních průzkumů připomíná česká společnost býka v aréně: rozzuřená a zraněná kopími toreadora (pravicoví politici) útočí slepě na prapor (liberální demokracie), jejž mylně považuje za nepřítele. Jak jinak si vysvětlit tak hrůzostrašný nárůst podpory komunistů či Babiše?

Jistě, samy volby možná ukážou lepší náladu; zatím se však zdá, že hlavní předvolební emocí veřejnosti je hněv. Do jisté míry ho chápu. Česká pravice by marnila čas, kdyby se pokoušela veřejnost přesvědčit, že její vláda jí prospěla. Dokonce i kdyby to byla z hlediska statistiky pravda, důležitější je pocit příliš velkého počtu lidí, že pravice na ně nahlíží právě jen jako na statistická data. Lidé odpustí politikům všelicos, ale nezájem o ně ne.

Zdá se, že Česko bude další v řadě zemí střední a východní Evropy, v nichž voliči účtují s minulostí místo toho, aby přemýšleli o budoucnosti. Chtějí ztrestat ty, které považují za příčinu svého mizerného života v posledních dvou dekádách. Tato touha po trestu je hnacím motorem jejich volby a populisté jako Babiš jsou jejími nositeli.

Důsledkem volby z hněvu bude oslabení liberální demokracie, možná dokonce její přímé ohrožení. Česká společnost od roku 1989 nezažila takovou krizi systému, jakou naznačují předvolební průzkumy.

Pokud k ní dojde, jistě nám bude dopřán čas na debatu o jejích hlubších příčinách. Velkou otázkou - vzhledem ke zkušenostem z Maďarska a částečně i ze Slovenska - je, zda si společnost uchová dostatek vnitřní svobody a rozumu, aby ji překonala.