Slyšel už někdo v ČSSD, že existuje speechwriter?

1. České politické strany jsou dlouhodobě uzavřené vůči novým tvářím, fungují jako víceméně elitní kluby. Problém s tím má i ČSSD, proto je dobře, že alespoň víkendový sjezd otevřela většímu počtu delegátů. Masa sedmi stovek lidí je hůř manipulovatelná - a strana tím ukazuje, že nechce navždy zůstat konzervou. 

2. Staronový předseda Bohuslav Sobotka sice dostal silný mandát, ale ani více než osmdesát procent není sto jako u ANO nebo TOP 09 - kde jakoby neexistoval jiný názor než předsedův, respektive místopředsedův.

3. Je také docela sympatické vidět, že jsou tu stále strany, kde si nikdo nemůže být ničím zcela jistý, což o víkendu poznal na vlastní kůži kandidát na prvního Sobotkova místopředsedu, ministr vnitra Milan Chovanec. Ačkoliv se všeobecně očekávala hladká volba, v první kole narazil a prošel až napodruhé. 

4. Chovanec narazil i proto, že přednesl velmi slabý, nudný a bezobsažný projev, kterým jakoby dával delegátům najevo, že mu jsou ukradení. Mimochodem si na sjezdu ČSSD nebylo možné nepovšimnout, kolik nezajímavých řečí – jako byla ta Chovancova – zde od vysokých stranických a vládních funkcionářů padalo. Nemají žádné silné myšlenky? Neumí je jen dostat na papír? Slyšel už někdo v ČSSD, že v nejhorším existuje i profese s názvem speechwriter?

5. Strana i tentokrát volala po modernizaci - a předseda Sobotka ji tak na veřejnosti také prodává. Uvnitř ČSSD v tom ale evidentně sami nemají moc jasno - viz projev kandidáta na prvního místopředsedu Jeronýma Tejce. K návrhu ministryně práce Michaely Marksové Tominové, že otcové by měli též zůstávat na rodičovské, což je moderní evropský trend, Tejc řekl, že ho možná ocení v zahraničí, nikoli v českých rodinách. V ČSSD nejde o nijak menšinový postoj.

6. Jistý civilizační pokrok je, že ČSSD odmávala čtyřicetiprocentní zastoupení žen na kandidátkách. Bohužel kdekoliv, takže se můžou dál krčit na nevolitelných místech.

7. Sobotka řekl, že nyní nebude měnit žádného ze svých ministrů. Marcel Chládek, nejslabší Sobotkův člen kabinetu, který nedávno vypadl v senátních volbách, v tu chvíli jistě povyskočil radostí. Proč české školy a vzdělanostní společnost to už tak dobrá zpráva není.

8. A konečně, jak říká redakční komentář v pondělním Respektu, Sobotka s týmem, který chtěl a který si také prosadil, právě stojí na rozcestí, jestli se pustí do většího politického střetu s Andrejem Babišem. Jestli ano, bude v sobě premiér muset najít kvalitu, která mu doteď nebyla příliš vlastní – odvahu. Napjatě to hledání budeme pozorovat.

V novém Respektu 12/2015 najdete ke sjezdu ČSSDkomentář Erika Taberyho  Přišel, viděl, zvítězil,reportáž Hany Čápové  Díky tobě, Slávku a anketuJak si Bohuslav Sobotka vede ve funkci premiéra. Z ní vybíráme část odpovědi Elišky Wagnerové: "Poměrná nesourodost koalice patrně vedla k tomu, že ponechal od počátku poměrně volnou ruku koaličním partnerům při obsazování ministerských postů. Obecně se dá říci, že by bylo žádoucí, aby vliv premiéra na personální složení vlády byl větší, avšak politická realita si vybírá daň. Vládnutí současnému premiérovi neulehčuje ani střídání ve vedení rezortů ze strany vládního partnera – ANO. I zde ovšem zjevně platí, že stabilita vlády je vykoupena velkou tolerancí premiéra, který je zjevně osobnostně disponován k velké trpělivosti a k nalézání smírných řešení. I tyto veskrze pozitivní osobní dispozice však musí být limitované. Zda bude mít premiér odvahu a sílu prosazovat se tam, kde to bude již nezbytné právě z pohledu efektivního vládnutí, to ukáže čas."