0:00
0:00
17. 2. 20153 minuty

Minský efekt

Požadavky proruských separatistů nejsou neposlušností vůči prezidentu Putinovi

Válka na Ukrajině by mohla do slovníku geopolitiky a diplomacie přispět novým termínem “minský efekt”. Na začátku února žil Západ ve zcela regulérní obavě ze zcela regulérní války s ruským sousedem. Vystoupení Angely Merkel v Mnichově po návratu z mimořádné návštěvy v Moskvě - ani ne tak co říkala, ale jak to říkala - budiž dokladem. Už to tak není, svět uklidnilo příměří dojednané v Minsku minulý čtvrtek. Příměří, které však v důležitých bodech neplatí

Pokud by pozorovatel navštívil východ země “před” a “po”, nejspíš by nepoznal rozdíl; boje u Debalceve a přeskupování sil kolem Mariupolu pokračují, těžké zbraně podle všeho nezačnou být v úterý stahovány mimo nárazníkové pásmo. Totéž se už odehrálo v září – a rovněž po příměří dojednaném právě v běloruském hlavním městě.

↓ INZERCE

Angela Merkel a Francois Hollande by se nejspíš mýlili, kdyby požadavky proruských separatistů (například že si nadále nárokují ukrajinskou armádou až doposud kontrolovanou “kapsu” v ovládaném území kolem Debalceve) pokládali za neposlušnost jejich vůdců vůči prezidentu Putinovi.

Úvahy, co Putinovi hodí nebo nehodí, jsou do značné míry plané, protože do plánu ruského prezidenta nikdo nevidí. Ale byl to každopádně ze strany Západu zvláštní orwellovský doublethink. Na jedné straně si je jist, že Rusko přinejmenším zbraněmi a poradci boje na východní Ukrajině živí, na druhé straně, že by si nebylo schopné poradit se svéhlavostí lidí typu Alexandra Zacharčenka a Denise Pušilina.

Zacharčenka - na veřejnosti hovořícího ve stylu “horníci, sůl Donbasu” - nikdo z Respektu naživo neviděl, ale s Denisem Pušilinem měl Respekt příležitost strávit zhruba půl dne ještě v době jeho největší slávy, loni v dubnu. Bývalý (soudem osvobozený) organizátor pyramidových her nepůsobí dojmem člověka, který by byl s to rozehrávat vlastní vysoké politické a válečné partie, a ještě proti vůli tak mocného protihráče.

Nicméně příměří je dojednáno, a jestliže dnes západní vůdci říkají, že cesta k míru bude nesmírně těžká, znamená to také, že už po té těžké cestě Ukrajina jde - byť sotva vyrazila. Ale možná to tak vůbec není a zafunguje zmíněný minský efekt: několik týdnů či měsíců bojů, nazývaných “křehkým příměřím”, a pak separatistická ofenzíva. Třeba již v březnu. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že se to nebude opakovat.

Čtěte také analýzu nové minské smlouvy od Václava Lídla z Asociace pro mezinárodní otázky: Jediným vítězem minských rozhovorů je Rusko


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].