Lidovce k snídani, Zemana k obědu?

Pokud mají koaliční vlády fungovat, bývají ve všech normálních zemích založené na dvou principech: velkorysosti silnějších stran a loajalitě těch slabších. Velkorysost je nutná proto, aby slabší partner neměl pocit, že bude ve vládě snadno zatlačen do kouta, smýkán událostmi. Výrazná loajalita slabších by pak měla vyvažovat nerovnou pozici v odpovědnosti za vládu, již vždy víc nese silnější partner v koalici. Dobře jsme to viděli u ODS a jejích premiérů, kteří logicky schytávali nejvíc kritiky za všechno, co vláda dělala.

Bohuslav Sobotka, zdá se, tyto zákonitosti koaliční politiky nechápe - nebo nechce chápat. Dohadování jeho vlády se totiž zadrhává už na nedostatku velkorysosti. Předseda ČSSD sice neváhá do kamer do omrzení opakovat, jak je jeho nabídka seriózní. Jenže taková může být až ve chvíli, kdy se na “serióznosti” shodnou obě strany. Takhle jen přesvědčuje sám sebe o něčem, co z pohledu lidovců není pravda. A to je podstatné.

Trvat sveřepě na ministerstvu zemědělství sice nevypadá navenek dobře, každá koaliční strana by však měla mít možnost ve své vládě dostat alespoň jeden resort, o který má velký zájem. Pokud tedy lidovci chtějí ministerstvo zemědělství, mají ho mít. Ne aby jim ho Sobotka napřed upíral -  a pak, když v dalším kole ustoupí, trestal lidovce menším počtem ministerských křesel.

Špatné jsou i argumenty, jimiž Sobotka své podivné nabídky provází. Chtít s někým do vlády a zároveň mu říkat, že jen kvůli svému názoru (tedy podpoře církevních restitucí) nemůže něco řídit, je protimluv.

Sobotka má zřejmě pocit, že když si dá lidovce k snídani, Zemana k obědu pak zvládne taky. To je politováníhodný začátek pro rádoby premiéra, který založil volební kampaň na tom, že chce všechno dělat jinak a lépe než jeho předchůdce.