Kdyby byl Zeman Alžběta II.

Prezident Miloš Zeman měl šanci v pokojném a smířlivém čase Vánoc přednést zklidňující projev. Šanci promarnil, když v pátek před veřejnost opět předstoupil v konfrontačním tónu a sdělil skrze obrazovku, že nikdy nebude ustupovat řvoucímu davu. Je evidentní, že vůbec nepochopil, že jeho politika - nadbíhání Rusku, vulgárnosti, alkoholismus, obscénnosti a hrubiánství nebo spojování se soukromými a kontroverzními podnikateli - je pro část občanů natolik nepřijatelná, že mu za ni vystavili symbolické červené karty.

Asi nejdůležitější zprávou Zemanova projevu tak je, že prezident bude v rozdělování společnosti pokračovat i v dalším roce. Což by bylo vcelku jedno, kdyby zároveň nehnal Česko mimo bezpečnostní struktury Západu do nejistého prostoru ve sféře ruského vlivu. Právě politika hlavy státu tak bude představovat jedno z klíčových zahraničněpolitických rizik, jímž bude země napřesrok čelit. A je otázkou, nakolik jí dokáže stavět hráz vláda, jejíž vicepremiér Andrej Babiš a několik klíčových ministrů má evidentně podobné vidění světa jako prezident.

Zhruba ve stejném čase jako Miloš Zeman pronesla svůj projev k národu i britská královna. Nejzajímavější na jejím poselství je tón projevu, který nabádal k usmíření, vyzdvihl obzvlášť hrdinské činy (statečnost a obětavost zdravotníků, kteří se zapojili v Africe do boje proti ebole) a vůbec se nesl ve všeobecně kompromisním duchu. Právě kompromis je přitom to, co zdejší společnosti zoufale chybí.

Jak například nedávno upozornil rektor olomoucké univerzity Jaroslava Miller, po dvaceti pěti letech svobody je největší hrozbou pro Česko fakt, že společnost nedokáže dosáhnout konsenzu v důležitých sférách života - jako jsou důchodová reforma, zmíněná zahraniční politika i energetika. Podobně jako britská královna mohl také Miloš Zeman svárlivé politiky a elity země právě tímhle směrem popostrčit. Místo toho ovšem zvolil další nesmyslný boj a rozdmychávání vášní.

Oním základním minimem, na kterém by se společnost měla v roce 2015 shodnout, tak bude dávat právě prezidentovi co nejmenší prostor; a nebude-li to nezbytně nutné, ignorovat ho.