Novinářský slalom ke svobodě slova

Když vyhlédnu z okna, pár desítek metrů od hotelu krouží helikoptéra, z té vidí silné lano a na jeho konci obrovské plastové pytle. Po pár vteřinách vrtulník pytle pouští na hromadu vedle kontejnerů na svoz odpadu, aby se v několikaminutových intervalech vrátil ještě třikrát.

Lyžařské středisko Baqueira Beret nabízí občerstvení v 26 kavárnách a restauracích a tato metoda svozu odpadu se ukázala být tou nejefektivnější a zároveň ekologickou. Celé údolí Vall d’Aran si velmi zakládá na renomé ekologické lokality a chlubí se několika certifikáty za udržitelnost a vstřícnost k životnímu prostředí.

Dalším překvapením jsou pro mne „živé turnikety“. Práce je málo a mladí Španělé nepohrdnou ani zaměstnáním kontrolora skipasů s laserovou čtečkou v ruce. Při nasedání na lanovku, která mě vyveze do 2500 metrů, mě doprovází úsměv opálené mladé tváře. Slunečné počasí a záplavy bílého sněhu jsou pro většinu místních dostatečným důvodem k euforii. To, že našli ve svém věku v této zemi zaměstnání, mohou mnozí z nich považovat za malý zázrak.

Na vrcholku se krátce rozhlédnu a společně s kolegy z českého týmu se vydáváme na start obřího slalomu 62. ročníku Mistrovství světa lyžujících novinářů. Nejedná se o žert ani recesi, ale o tradici s dlouhou historií a hlubokým významem. Dnes už Česká republika patří ke svobodným zemím, je členem Evropské unie a NATO a ve své podstatě se nemáme čeho bát. Proto je třeba povzbudit kolegy ze zemí, kde je ještě třeba za svobodu a demokracii bojovat a zároveň se něco přiučit od kolegů novinářů ze zemí, které nám mohou být inspirací.

Každý rok se skupina téměř dvou set novinářů z více než třiceti zemí schází v jiných horách. Někdy se jedná o zcela nečekané destinace, ale tato setkání nejsou jen o lyžování, ale zejména o symbolické podpoře některých regionů, o diskusích nad aktuálními tématy, o vytváření vazeb mezi bojovníky za svobodu slova z celého světa.

Obří slalom pro nás podle profesionálních norem připravila místní asociace. Na startu na mne navíc čeká milé překvapení. Mé jméno vysloví překvapivě bezchybně a navíc mi hezky od srdce řeknou: „Dobrý den, tak jak se těšíte?" Startovačem závodu je totiž Šárka z Kladna, která žije právě zde v Pyrenejích. Svět je opravdu malý a těch pár milých slov mi vlévá krev do žil sevřených v botách a trochu uvolňuje závodní napětí. Nakonec je z mé jízdy, i díky podpoře českých kolegů a možná i díky Šárce, vynikající čas a nepopulární bramborová medaile. Takhle blízko český tým k cenným kovům nebyl již několik let, jsme zklamaní a zároveň spokojení se skvělým výkonem.

Po slavnostním vyhlášení přímo na svahu odjíždíme všichni do údolí, připravit se na večerní program. Téměř každý večer máme jednu moderovanou debatu o palčivých tématech dnešního světa. Když není debata moderovaná, strhne se mezi novináři zcela přirozeně u večeře, u snídaně nebo třeba na lanovce s lyžemi na nohou. Dnes jsme se vrátili k lednovým událostem v Paříži a ke svobodě slova. K tématu promluvili zcela přirozeně přítomní novináři z Francie, ale následovali je kolegové z Maroka, Turecka či Kazachstánu. V těchto třech zemích jsou výrazné muslimské komunity a bylo zajímavé se dozvědět, jak kde média i obyčejní lidé reagovali. Útoky na satirický týdeník Charlie Hebdo nikde neschvalovali. Zaskočily mne však třeba názory, že „nic se nemá přehánět“, „svaté věci se neuráží“ nebo „měli si hledět svého“.

A právě kvůli podobným názorům, které dnes mnohde ve světě najdeme, je potřeba utužovat mezinárodní novinářskou komunitu a vzájemně se informovat o dění ve svých zemích. A proč ne právě při lyžování.