Jeden den s Michelem Odentem

Věděla jsem, že tento den bude trochu zvláštní už dopředu. Už jsem pár podobných dnů zažila, a tak jsem tušila, co mě čeká. Vzbudila jsem se u kámošů, u kterých občas bydlím, když jsem v Brně, tím, že mě přišel pozdravit jejich roční syn. Koulel na mě očima a smál se -  začíná to dobře, říkám si. Vstanu, umyji se, trochu se načančám, vypiju čaj a napíšu vzkaz díků, neb Marián už zase zalezl nahoru do pelíšku. 

Valím do kanclu, je před osmou a kulatý stůl začíná v deset! Mám co dělat. V kanclu vybalím bloček a kontroluju záznamy:  termosky, certifikáty, prezenčku. No, snad mám všechno. Nabalím i dřevěný poster NESEHNUTÍ a běžím klasicky obtěžkána na lékařskou fakultu. Jsem tam o půl desáté a čeká na mě už několik lidí. Nejen občerstvení, ozvučení, ale i Míša Mrowetz, jedna z přednášejících. Na vrátnici není vrátný, takže čekáme, až přijde a vydá mi klíč. Kolem se začínají srocovat i další účastnice kulatého stolu. Klíč přijde, valím nahoru a posílám kolegyni Hanku pro větvičky ze sakury, která roste na dvorku budovy - je jaro, tak ať na to nezapomeneme. 

Další minuty probíhají jako v oparu, snažím se co nejrychleji vyřešit milion věcí naráz a je mi jasné, že jsem přišla trochu pozdě. Nicméně mám kolem sebe parádní lidi a všichni samostatně řeší své úkoly. Vše začíná fungovat. Mám třeba i to štěstí, že na fakultě mají ještě jeden mikrofon navíc (ten nám chyběl) a moderátorka je připravená víc než já. 

Za deset minut deset. Přichází Michel Odent, světoznámý porodník, kterého jsme pozvali na turné po České republice. Jako vždy je hned po příchodu obklopen ženami, většinou porodními asistentkami, pro které je něco jako živoucí guru. V hloučcích lidí uvidím i dalšího přednášejícího Dr. Eima z Vyškova a jdu ho pozdravit.  Jana Riedlová, porodní asistentka z panelu, ještě dokojí svého tříměsíčního syna  a kulatý stůl pro lékaře, lékařky a porodní asistentky na téma Spolupráce porodní asistentky a porodníka a její přínos pro matku a dítě s hvězdným obsazením může začít. 

Začíná Michel Odent a je jako vždy báječný. Neříká nic speciálního, jen normální jednoduché věci o tom, že se žena při porodu potřebuje cítit v bezpečí a nepozorována a že ve většině zemí, kde to pochopili, o ženu pečují především porodní asistentky. Tento 83 letý charismatický děda je neuvěřitelný svou energií, šťávou a zájmem o život kolem sebe. 

Po Odentovi pokračuje kulatý stůl příspěvkem dr. Eima, který pravdivě pojmenovává síly a tlaky v českém porodnictví. Jana pak povykládá svůj nelehký příběh samostatné porodní asistentky a celý panel zakončí Michaela Mrowetz příspěvkem o psychologickém dopadu, většinou traumatu, současné porodnické praxe na ženy-rodičky. Následuje série hlubokých příběhů a zamyšlení z řad přítomných lékařů a porodních asistentek. Atmosféra na chvíli zhoustne tíhou současného stavu českého porodnictví.

Kulatý stůl končí a já se chystám na krátké natáčení Michela Odenta, kterému pokládám čtyři důležité otázky. Lukáš to bryskně natočí a já v rychlosti poklízím sál. Přednášející spolu s některými porodními asistentkami odešli do blízké restaurace na společný oběd. Já tam vzápětí vyrážím s Michelem. Volá mi Adéla Hořejší a dolaďujeme poslední detaily Otevřeného dopisu ministru zdravotnictví Leoši Hegerovi, upozorňujícího na skandální situaci s pracovní skupinou pro porodnictví na MZČR. Na zítra chystáme tiskovou zprávu a poslání dopisu mediím. 

Je půl třetí, je dojedeno a mně se z toho všeho točí hlava. Současně mi dojde, že už brzy přijede pro Michela Odenta Česká televize. Vezmu ho tedy ven a sedneme si na téměř pro nás nachystanou lavičku na ulici, kde máme krásných, klidných deset minut na čerstvém vzduchu. Rozjímáme.

Televize odváží Michela se slibem, že dvacet minut před jeho veřejnou brněnskou přednáškou ho přivezou zpátky. Já běžím zase do kanclu pro zbytek lístků a drobností, beru s sebou naši finanční a vyřizuji několik telefonů. Přibíhám do Bakaly čtyřicet minut před začátkem přednášky a zase díky super lidem kolem mě všechno zafunguje. 

Michel je už trochu unavený, ale říkám si, že to snad vidím jen já. Po tom co měl na začátku pokřtít knihu, o které již půl hodiny hovoří, se bojím,  že si toho všimli i ostatní. Po upozornění, že je ještě třeba polít knihu šampaňským, z toho Michel vybruslí tak bravurně, že celý sál slzí smíchy nad příběhem o šampaňském, neokortexu a porodním sále. A já si uvědomím, že tento pán má v sobě  opravdu něco speciálního - myslím, že je to umění dělat si srandu ze sebe sama. Vlastnost, která našim (nejen) porodníkům snad úplně chybí. 

Přednáška se chýlí ke konci a my s Katkou Klíčů z UNIPY rychle dotáčíme poslední záběry do videa o Michelově turné v ČR - mluvíme z cesty, smějeme se a dvě věty točíme snad natřikrát.

Konec, lidi odcházejí, já se loučím ze všema těhotnýma i netěhotnýma kámoškama, co byly na přednášce, dám dvě pusy Michelovi, který jede s Ivanou Königsmarkovou a dvěma úžasnými tlumočnicemi do Prahy. Naskakuju do auta své kamarádky, která mě odveze domů. Vystupuji v naší malé vísce a cítím vůni narcisů. Krása, povedlo se. 

Zora Javorská, 

koordinátorka projektu Systémová změna v českém porodnictví