Zbytečná panika?
Na jaře psal Respekt o obavách z nového viru prasečí nebo také mexické chřipky. Vědci a lékaři tehdy varovali, že hybrid, který vznikl smícháním genetické informace několika lidských a zvířecích virů a který se podobá nebezpečnému původci legendární španělské chřipky, může vyvolat pandemii a ohrozit miliardy lidí. To se také stalo, zatím je však průběh nemoci většinou mírný a nezdá se, že by nová chřipka byla nebezpečnější než běžná sezónní.
Ponechme stranou skutečnost, že nová chřipka možná ještě neukázala svou pravou tvář (ta španělská byla zpočátku také poměrně neškodná). Řekněme, že virus nezmutuje, nevrátí se v nových a nebezpečnějších vlnách a celá kauza vyšumí do ztracena. Je to docela dobře možné. Budeme pak moci říci, že jsme na jaře propadli zbytečné panice? Máme po všech těch varováních kolem nemoci SARS, ptačí, prasečí a bůhvíjaké další chřipky vědcům ještě vůbec věřit?
Odpovědět si musí každý sám za sebe, je ale dobré si uvědomit několik věcí. Nemoc SARS nezmizela sama od sebe, byla zastavena pomocí drastických hygienických opatření a rychlých lékařských zásahů. Ptačí chřipka se zaplaťbůh zatím nepřenáší mezi lidmi, ale kdyby se virus změnil a začal se šířit, nebylo by do smíchu nikomu na světě. A pokud jde o chřipku mexickou, těžko mohl někdo tušit, co přijde. Pro strašidelné příklady nemusíme chodit až do roku 1918, kdy začal řádit „španělský“ virus. Stačí vzpomenout na konec 60. let, kdy pandemie takzvané hongkongské chřipky usmrtila milion lidí, chřipka asijská o dekádu dříve ještě dvakrát tolik. Někteří z těch, kdo prodělali hongkongskou chřipku, dodnes pociťují následky, například nepříjemné bolesti kloubů. Jen málokdo by tedy chtěl být v kůži premiéra či ministra zdravotnictví vlády, která se na jaře rozhodla hrozbu ignorovat, aby pak na podzim zjistila, že se po světě šíří vážná nemoc a ona nemůže svým občanům nabídnout žádnou obranu.
Na druhou stranu je pravda, že se to s plánováním obrany proti mexické chřipce leckde dost přehnalo. Řada západních zemí, například Nizozemsko, nakoupilo dvě dávky vakcíny pro každého ze svých obyvatel. Pak se ale zjistilo, že stačí dávka jedna, a dnes se tyto státy nadbytečnou vakcínu snaží prodat či ji „velkoryse“ nabízejí rozvojovým zemím. Přitom zatímco vakcínu proti běžné sezónní chřipce si musí zdraví občané kupovat za vlastní peníze, tu pandemickou dostávají v západních státech zdarma. Dokonce i v USA, kde se mimochodem stály na očkování dlouhé fronty. Náklady na nákup vakcíny nejsou zanedbatelné, jedna dávka stojí přibližně osm eur. Za očkování, které bylo dosud aplikováno nemocným nebo distribuováno jejich lékařům, utratily evropské státy zatím zhruba 120 milionů eur.
Váhavost české vlády, která čekala do poslední chvíle a pak na ni ve vrcholící panice konce jara téměř žádná vakcína nezbyla, lze tedy ze zpětného pohledu brát jako pozitivum. Na stranu druhou se však přece jen vymstila - očkovat se u nás začalo pozdě, o dva měsíce později než v USA nebo Číně, což je chyba, protože řada lidí se s virem setkala dříve, než mohli dostat vakcínu.
Přes všechny zmatky a vyhozené peníze lze nicméně říci, že svět zareagoval na nebezpečí rychle a pružně, podle informací, které byly k dispozici. Snaha bránit se mexické chřipce a dalším podobným epidemiím není nějakým levicovým spiknutím ani pouhým výsledkem tlaku farmaceutické lobby. Je to daň za to, že se cena lidského života oproti minulosti dramaticky zvýšila. A také za to, že se náš biologický druh učí čelit i vzdáleným a celoplanetárním nebezpečím, což nikdy dříve během své evoluce nedělal. Uvidíme, zda budou naše pokroky v této nové disciplíně tak rychlé, abychom se vyrovnali i se změnou klimatu.
Podrobné informace o mexické chřipce naleznete v pondělním Respektu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
