Z Kotliny ven
Spoustu prostoru jsme tady v médiích věnovali úvahám a spekulacím na téma, nakolik nás v Evropě znemožnil pád vlády uprostřed předsednictví EU, zda nová vláda předsednictví zvládne, jak ta situace může otřást celou unií, co to může znamenat pro tuhle zemi, jak jsme se zostudili… Připomínal jsem si ty úvahy, když jsem nedávno trávil dva týdny na jihu Itálie a na Sicílii.
Paní, která nás ubytovala ve své vilce na mořském pobřeží asi dvě stě kilometrů jižně od Neapole, název „Česká republika“, a to ani v angličtině či italštině, nic neříkal. Prahu znala, dokonce v ní nedávno strávila několik dnů. Zda to bylo na půdě Evropské unie, nevěděla a bylo jí to naprosto lhostejné. Říkala, že je to krásné město.
Muž v informačním středisku v Reggio di Calabria na jihu Itálie na tom byl podobně – nadšený, že za ním někdo přišel s dotazem, vnutil nám spoustu propagačních brožur a požádal, abychom vyplnili dotazník. Automaticky k pražské adrese doplnil název země: „Československo.“ Slovo „Topolánek“ nikdy neslyšel.
V Katánii na Sicílii se nás majitel hostelu, podle vizitky vysokoškolsky vzdělaný muž, ptal, zda jsme ze Sofie, když jsme z Československa.
A dvě mladé novinářky z Neapole, které obě už v Praze byly, si kód „Topolánek“ nespojily nejenom s předsednictvím unii, ale ani s Berlusconiho vilou. Že jsme byli předsednickou zemí, je nijak nevzrušilo. Snad jen ze slušnosti k hostům nepřiznaly rovnou, že o tom nikdy neslyšely. Jejich politické názory se přitom zdály být vcelku zdravé a poučené, na náš dotaz, jak je možné, že tolik lidí volilo Berlusconiho a že podle průzkumů by zase volby vyhrál, odpověděly stručně: „Důvodů je samozřejmě víc, ale ten hlavní je asi ten, že jsme většinou idioti.“
Majitel hostelu v Neapoli rozhodně jako idiot nepůsobil – mluvil skvěle anglicky, studoval filosofii a psychologii, byl velmi milý. Přiřadit Prahu ke správné zemi mu pochopitelně nedělalo žádné problémy. Nicméně předsednictví Česka EU mu uniklo.
Jistě, není to žádný průzkum veřejného mínění a nemluvili jsme ani s lidmi, kteří by měli rozhodovat o našem postavení v EU. Nicméně, říkali jsme si, neškodí z času na čas opustit Kotlinu a podívat se na dění v ní s trochou odstupu. A připomenout si, že to, co jsme tady prožívali, alespoň mediálně a politicky, tak dramaticky, leckde jinde vůbec nikoho nezajímá. Nebo to zajímá převážně zase jen profesionály, kteří žijí ve svých vlastních „kotlinách“ – novináře a politiky.
Nabízí se tady ovšem pádná námitka proti takové relativizaci: právě ten nezájem pak může vést k tomu, že tolik lidí volí Berlusconiho. To je možné. Ale podstatný je i druhý úhel pohledu: přikládání přílišné váhy tomu, co dělají politici ve svých „kotlinách“, může zase přispět k tomu, že mají „berlusconiové“ takovou moc.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
