Vraťte nám radar!

Opatrná vyjádření ruského ministerstva zahraničí, pár pozitivních komentářů expertů, teprve pozdě večer slova prezidenta Medveděva.„Ceníme si zodpovědného rozhodnutí amerického prezidenta.“ Hlavní protiradarový rétor, premiér Vladimir Putin stihl druhý den v Soči dodat, že v něm Obamovo rozhodnutí „budí optimismus“. To je opravdu všechno? Zahraniční novinářská obec v Moskvě nestačila kroutit hlavou. Kde jsou nadšené ovace? Kde výroky o tom, jak Rusko „znovu vstává z kolen“ a dokáže si na světové velmoci č. 1 vynutit ústupky?

V Kremlu šampaňské nebouchalo. Kauza „radar v Česku a rakety v Polsku“ byla pro něj mediálním darem z nebes. S odstupem let se dokonce zdá, že pokud by s ní nepřišel George W. Bush, musel by ji vymyslet někdo z kremelských spin doctorů formátu Vladislava Surkova či Gleba Pavlovského. Takhle vydatnou porci mediální publicity v Evropě či Spojených státech – a to v podstatě za hubičku – budou Rusové hledat dlouho.

Na počátku měla kauza radar možná vojenský rozměr. Brzy se z ní však stala nafouklá mediální bublina. Vzduchem začala létat slova o „nedůvěře“, „nepřátelských krocích“ a skončilo to „novými Pershingy“ či „novou studenou válkou“. O tom, kdo si začal dřív – zda paranoidní Moskva, či neohrabaný Washington –, se v moskevských barech či kuchyních vedly debaty do časných ranních hodin. Všem bylo ale jasné jedno: racionální argumenty přestaly mít v téhle diskusi jakoukoli relevanci.

Rusy však mediální hra náramně bavila. Pocítili to i Češi, kteří se na tématu radar nedokázali doma dohodnout. Vášnivé vzkazy začali najednou do Česka posílat skoro všichni ruští politici i vojáci. Včetně těch naprosto bezvýznamných. Úspěch a pozornost byly zaručené: v české hádce o brdskou kouli měl totiž každý ruský výkřik rozměr palby z protiraketového systému S-300. Tak to všechno Rusům skvěle fungovalo. A teď tu hračku Obama zničil. Mizera. Třeba si to ještě s radarem rozmyslí. Nebo aspoň vymyslí něco podobného.

Autor je moskevským zpravodajem ČT.

Glosa převzata z Respektu 40/09