Osmdesátá léta

Nový slovenský film Muzika je prvním vážným a zdařilým pokusem popsat filmovým jazykem trapnost osmdesátých let, která byla v očích velké části starší a střední generace na Slovensku klidným a možná i šťastným obdobím. Režisér Juraj Nvota postavil příběh trojice obyčejných kluků, kteří založí kapelu a pokoušejí se vydělávat na vesnických tancovačkách, na spoustě dobových detailů, z nichž si divák skládá tragikomický obraz šedivé doby pozdní normalizace.

V jedné epizodě se například kapela pokouší přesvědčit komisi, která jim má udělit povolení hrát, že je ideologicky vhodná, v další zase nacvičuje písničku o Leninovi, aby si vylepšila morální profil a získala povolení hrát po barech ve Švýcarsku. Na Slovensku je takový poctivý umělecký návrat do minulosti něčím zcela výjimečným.

Jistě i díky skvělým hereckým výkonům a neobyčejné svěžesti filmu získala Muzika minulou sobotu téměř všechny možné ceny Slovenské filmové a televizní akademie. Slavnostní udílení cen proběhlo v přímém přenosu Slovenské televize.

Ani režisér Nvota by však nevymyslel takový paradox, jaký přináší život na Slovensku. Ředitelem Slovenské televize se totiž z vůle vlády Roberta Fica stal minulý týden Štefan Nižňanský, bývalý moderátor normalizačních zpráv Československé televize z osmdesátých let, tedy přesně toho období, o němž je Nvotův film. Nižňanský (kterého můžete kdykoli vidět v návratech ČT 24 před sedmou hodinou večer) o svém působení v tehdejší době mluví pro deník SME s odzbrojující otevřeností: „Ano, bylo to v poloze autocenzury…lidé vnímali ty mantinely…ta politika byla tehdy jednoznačná.“

Oživování paměti tedy probíhá na Slovensku dvojakým způsobem. Jeden je umělecký, druhý politický. Můžete si vybrat: jít do kina na film Muzika a vzpomínat na minulost, anebo přepnout na kanál Slovenské televize a prožít si ji v reálném čase.