Naše gorily

Horské gorily, které žijí jen na dvou místech planety – většina v africkém národním parku Virunga - se staly asi nejpůsobivějším symbolem problému nazývaného vymírání živočišných druhů. Zatímco v případě ptáků, hmyzu, ryb nebo drobných savců veřejnost zprávy o katastrofálním zmenšování populací zpravidla přechází bez pohnutí, kriticky ohrožený lidoop, jenž se svým zevnějškem i sociálními zvyky tolik podobá nám lidem, dokáže probouzet skutečné emoce. Poprvé je rozproudila už v 80. letech ochranářka Diane Fosseyová, která strávila ve společnosti goril mnoho let a proslavila se coby první člověk, kterého se ze své vůle a s přátelskými úmysly přišel divoký lidoop dotknout. Fosseyová dostala už tehdy kriticky ohrožený druh na první stránky novin a vyhlásila válku pytlákům, což jí nakonec stálo život (kdosi ji v její horské chatě zavraždil mačetou).

Rozhořčené veřejné mínění sice pak přimělo mezinárodní společenství a středoafrické státy k prosazování větší ochrany zvířat, ale na pokraji vyhynutí zůstal druh dodnes. Může za to politika. Národní park Virunga leží na rozhraní Rwandy, Ugandy a Konžské demokratické republiky (bývalého Zaire), tedy území, které v posledním čtvrtstoletí prošlo tolika občanskými válkami a etnickým vyhlazováním jako žádné jiné. Hlídat zvířata v regionu, který je pro svou obtížnou přístupnost vyhledávaným hnízdem několika guerillových armád, není snadné. Poslední rok byl obzvlášť špatný – rebelové konžského válečníka Laurenta Nkundy dostali pod kontrolu část národního parku a vyhnali odsud jeho strážce. Gorily, už tak ohrožené pytláctvím a lidskými nemocemi, vraždí kvůli jídlu. A také proto, aby světu ukázali svou moc: loni v červenci objevili strážci parku netknutá těla pěti horských goril, zastřelených způsobem, jakým se popravují zajatci.

V těchto dnech Rwanda, a Uganda a Konžská demokratická podepsaly přelomovou dohodu, v níž se poprvé v historii zavazují při ochraně goril spolupracovat. Pokusí se zejména zapojit do ochrany zvířat lokální vesnické autority v regionu a posílit bezpečnost v oblasti. Strážci parku jsou totiž dnes neméně ohroženým druhem – od roku 1996 jich bylo v horách zavražděno téměř sto. Dohoda si zaslouží o to větší uznání, že vztahy tří zemí, kde gorily žijí, nejsou zdaleka ideální – koncem devadesátých let například rwandská armáda vtrhla do Konžské demokratické republiky, aby bojovala s ukrývajícími se pachateli genocidy z roku 94 a při té příležitosti si přivlastnila výtěžek části tamějších surovinových nalezišť.

Ale na projektu, který bude první čtyři roky platit holandská vláda, mohou vydělat všichni. Hlavní problém, totiž pytláctví, je zároveň spojen s hlavním bezpečnostním rizikem celého regionu. Pytláci se velmi často rekrutují z uprchlých pachatelů rwandské genocidy, kteří se v polovině 90. let dali v Zaire znovu dohromady a měli prsty ve velké části konfliktů, které region v poslední dekádě postihly. Spolupráce při ochraně primátů se nejen vyplatí (turistické prohlídky divokých goril jsou velmi výnosným byznysem), ale může být také zárodkem úspěšnějšího společného postupu proti válečným zločincům.