Muž na radnici je zpátky

Je to slavný a hodně obludný seriál. Vznikl roku 1976 a je o tom, jak se předseda MNV Bavor pustí do díla. Tento „muž na radnici“ zbourá půlku města a postaví místo něj paneláky. Náš soudruh předseda je vymalován jako ušlechtilý člověk vedený těmi nejlepšími úmysly - což mu pomůže během pár dílů efektivně zničit milované městečko.

Často jsem na něj myslela, když jsem v minulých týdnech mluvila se starosty a zastupiteli o bující nové výstavbě v jejich obcích. Také průměrný současný český starosta buduje s velkým zápalem, hnán touhou pomocí svým lidem a sobě. Sice nedisponuje buldozery a nemá neomezenou moc, ale v jednom se soudruhu Bavorovi dosti podobá. Výsledky jeho úsilí jsou mnohdy hodně zpackané a nepříjemně definitivní.

Třeba obec Stránčice. Leží na dráze dvacet minut od Prahy, spousta lidí tu chce stavět. Vesnice nové obyvatele chce, jsou tu hektary a hektary stavebních parcel. Tato prosperující obec vybudovala za léta rozkvětu nové centrum. V samém srdci vesnice je na malé ploše několik úplně nesouvislých útvarů. Tak třeba náměstí Emila Kolbena. Není to žádné náměstí, jen skupina domů, které tu vystavěla developerská firma. Mají nahoře něco jako renesanční štíty a dole něco jako gotická podloubí. Plácek mezi nimi se sice jmenuje náměstí, ale ve skutečnosti to je parkoviště. O kus dál je nedostavěná bytovka, jejíž investor zmizel neznámo kam. Dále je tu historický statek; snad se povede jej strhnout, aby se daly vystavět další bytovky, doufá tajemník úřadu. Pak je tu historická budova nádraží, kterou ovšem České dráhy rekonstruovaly (což by bylo na samostatný příběh). Přestavbě padnul za oběť také malý parčík a jediná lavička v celém centru. Žádné podobné klidné zákoutí tu od té doby nevzniklo.

Tajemník obecního úřadu říká, že na plánování nemá obec peníze. Centrum nikdy neprošel žádný architekt ani urbanista, což je ostatně vidět na každém kroku. Pod výsledkem je podepsán dlouholetý starosta Jaroslav Ulrich, který zde na národním výboru působil už v dobách soudruha Bavora a který bezpochyby dělal co mohl.

Podobné výjevy je vidět všude kolem Prahy: například dvě ulice domů uprostřed pole. Anebo tam, kde kolem kostela byla kamenná historická dlažba, je teď moderní, betonová, všechno kouzlo je pryč. Jinde zase mají Lidl hned za zámkem. Anebo místo návsi fotbalové hřiště. Takové zásahy odhlasovala zastupitelstva, někdy dokonce platily obecní rozpočty.

Kolem Brna se staví podstatně méně a pořád tu zbývá několik vesnic, novou výstavbou nedotčených. Jednou z nich je Ochoz na hranici CHKO Moravský kras. Ovšem i tady už to začíná. Nejdřív vedení města schválilo výstavbu nových vil v centru hned proti radnici. Jejich majitelé si teď přejí oddělit svou ulici od zbytku vesnice závorou; přímo ve středu vesnice tedy bude uzavřená enkláva s pomyslnou cedulí „Jen pro náplavu“. Pro další novou kolonii už je připravený kopec nad vesnicí. Jak budou domy vypadat zatím nikdo neví, developer žádné plány nepředložil. Ze strany starosty má projekt „velkou podporu“.

Podobných příběhů nabízí současnost dost a dost. Vystupují v nich starostové a zastupitelé, kteří mají možná dobré úmysly, ale o zákonitosti plánování se nezajímají. S odborníky se neradí. Územní plány svých obcí dělají a pak mění, jak se jim to hodí. Krajský stavební úřad, který by je měl podle zákona kontrolovat, na ně nedohlédne (více o tom v tomto čísle Respektu).

Typickým hrdinou normalizačních seriálů je ušlechtilý blb. Když takový člověk rozhoduje o nové výstavbě, páchá nenapravitelné škody. Platí to, bohužel, i mimo seriály a dokonce i ve svobodných poměrech.

Cesta ven je přitom celkem jednoduchá. Chce to méně seriálově ušlechtilých úmyslů. Chce to také průhlednější rozhodování. A do vedení lidi, kteří když něco nevědí, tak se zeptají, pokud možno někoho kompetentního.