Francouzský scénář

Francouzská vláda chce prosadit potřebné reformy stávajícího penzijního systému, kvůli kterým byla kromě jiného zvolena. Minorita Francouzů, kteří na úkor většiny ze současného status quo profitují, formou dopravní stávky celou zemi ihned na protest zablokuje a po několik dnů znemožní ostatním lidem cestovat.

Na okraji Paříže zase ukradnou dva výrostci motorku a při zběsilé jízdě bez přileb narazí do policejního auta a zraněním podlehnou. Odpovědí je výbuch vzteku a násilí mladistvých, sedmdesát sedm zraněných policistů a desítky hořících aut. Stalo se předevčírem na pařížském předměstí Villiers-le-Bel. Je to už trochu nudné, jak se podobné scénáře ve Francii posledních let tvrdošíjně opakují.

V prvním případě lze samozřejmě namítnout, že v demokratickém systému má každý legitimní právo vyjádřit protest vůči vládním krokům, s nimiž nesouhlasí, a které se dotknou jeho života. Až na to, že podobná forma sociálního odporu pravidelně spojená s násilím (za posledních stávek třeba sabotážemi bezpečnostní signalizace pro rychlovlaky TGV, či v nedávné minulosti zapálenými administrativními budovami, zničenými kancelářemi na příslušných ministerstvech, demolovaným zařízením univerzit nebo firem) ve Francii již dlouho platí za svérázný druh národního sportu. Navíc beztrestný, což právě úzce souvisí s druhým případem, neboli agresivitou mladistvé, převážně barevné populace.

I tady lze namítat, že se předměstská sídliště proměnila v ghetta se špatnou sociální strukturou, kudy se bezcílně potulují nedostatečně integrovaní potomci někdejších imigrantů, frustrovaní nevalnými vyhlídkami na společenské uplatnění. Neboli absencemi nabídek na pracovním trhu a nepřímým rasismem většinové bílé společnosti. Pravda je ovšem i ta, že po celý svůj život vídávají dospělé, kteří bez větších rozpaků a hlavně bez jakéhokoliv postihu ničí státní i soukromý majetek, napadají symbol veřejného pořádku policii.

Francie je tak názorným příkladem toho, co se stane, jestliže stát v zájmu sociálního smíru opustí svoji důležitou roli garanta zákona. V tomto případě trestu za ilegální činy. Neboli když díky své slabosti a ústupkům novým generacím nenabídne nic jiného, než podivné know-how jejich předků.