Bursíkův sjezd otestují volby

Kritici zelených rádi říkají, že je tahle strana pro reálnou politiku ztracená. Že jde o bublinu, která při dalších volbách splaskne, protože zelení jsou nevypočitatelní, neřiditelní, věčně rozhádaní kvůli malichernostem. Že jde o lidi, kteří by i státní rozpočet nejradši schvalovali stranickým referendem.

Svědek víkendového sjezdu v Teplicích nemá kdovíjakou chuť tohle tvrzení vyvracet. Sjezd lze vnímat jako tři dny naprosté rozpolcenosti, kdy Bursíkovi nakloněná část sálu schválila předsedovi všechno, s čím přišel, zatímco příznivci Dany Kuchtové nic. Šlo o tři dny plné různých naschválů a naprostého míjení se v cílech i stylu politické práce. Tři dny, na jejichž konci odešla poražená část delegátů uraženě pryč, aniž by člověk zvenčí rozuměl proč. Tři dny, během nichž sálem létaly odvinění z bolševických metod, řeči o cestě do „záhuby“, výlevy „studu“ a další podobné trapnosti - místo aby se zelení třeba i tvrdě pohádali, pak na konci se ale kolem zvoleného předsedy po americku semkli a demonstrovali jednotu. Tak se to dělá ve stranách, kterým jde o volební úspěch, právě tímto přáním si ale pozorovatel není u zelených jistý.

Výsledky sjezdu lze ovšem vnímat i jinak: Martin Bursík dokázal strhnout na svoji stranu nečekaně velkou většinu delegátů. Přesvědčil je, že jeho koncept – lepší je prosadit alespoň něco v kompromisní vládě než nic v „nekompromisní“ opozici – je a bude pro voliče přitažlivější. Přesvědčil delegáty, že k liberálním voličům vstřícná Strana zelených je lepší než zelený fundamentalismus. Přesvědčil delegáty i o tom, že je škodlivé, aby se vedení hádalo před zraky veřejnosti, takže přestává být jasné, jaký názor strana jako celek zastává. A konečně delegáty přesvědčil, že ve vedení strany nemohou být lidé, kteří tento pohled nesdílí (tedy Dana Kuchtová). To všechno sjezd Bursíkovi odhlasoval přesvědčivostí, která by zdobila sněmy jakékoliv jiné české parlamentní strany.

Podstatné je, co bude dál. Hádky u zelených neustanou, to se ale nestane nikdy. Zelení zůstávají názorově pestrou stranou nonkonformních lidí s nedostatkem běžné stranické loajality. Navzdory tomu ale zůstávají součástí středopravé vlády, byť na přesnou podobu jejich spoluvládnutí si musíme počkat, záleží totiž na chování dvou rebelujících poslankyň – Jakubkové a Zubové. Zelení jsou také po sjezdu jednotnější a čitelnější, což se jim před krajskými volbami hodí.

Hloubka příkopu mezi oběma soupeřícími skupinami není teď zcela jasná a zelení si jí musí sami v dalších měsících osahat. Nekompromisní zkouškou sjezdových změn budou ostatně podzimní krajské volby. Bursík svolal sjezd proto, aby změnil pověst zelených jako rozpolcené straně. Výsledek voleb bude pro něj tedy podstatnější než to, kolik nespokojených delegátů uraženě uteklo ze sjezdového sálu.