Změna v americko-čínských vztazích?

Čína nepatřila k zemím, které by vítaly zvolení nového prezidenta s nadšením. Deklarovaná změna stylu vyvolávala podezření, na rozdíl od vstřícně přijímaného druhého období prezidenta Bushe. To se vyznačovalo vzrůstající hospodářskou provázaností, udržováním statu quo a častým vyhýbáním se kontroverzním tématům. K těm patřil například vzrůstající zbrojní rozpočet či zdůrazňování lidských práv, jež komunistická Čína chápe jako vměšování do svých vnitřních záležitostí.

Bezprecedentní první cesta ministryně zahraničí Hillary Clintonové do Asie byla z tohoto důvodu velmi chytrým tahem. Asijské země obdržely signál, že se s nimi počítá a že mohou mít ve Spojené státy důvěru. Rozumnou nabídku spolupráce představovaly i základní priority nové politiky vůči Číně.

První kroky

Clintonová se vyhnula chybě ministra financí Timothy Geithnera, který volil jen krátce po nástupu do úřadu na adresu Číny velmi tvrdá slova. Jeho kritika údajné manipulace čínského jüanu sice mohla mít ekonomické opodstatnění, v politické rovině však nebezpečně vyostřila vztahy. Ministryně zahraničí zvolila naopak přátelský tón, který komunistické představitele dokázal přimět k racionální debatě.

Zatím byly představeny tři priority spolupráce – řešení rostoucí hospodářské krize, široká paleta bezpečnostních otázek a boj proti klimatickým změnám. Zklamány tak byly mnohé organizace zabývající se lidskými právy, které očekávaly, že bude mít toto téma mnohem vyšší prioritu. Ačkoliv je jejich nespokojenost logická, nemusí tento krok nutně znamenat zhoršení současné situace.

V minulosti se v jednání s Čínou totiž často osvědčila tajná diplomacie, která vedla k osvobození některých disidentů. Centrální vláda dokáže vystupovat velmi tvrdě, pokud někdo zasahuje do jejích tzv. vnitřních záležitostí, ovšem pakliže se tak neděje, umí jednat pragmaticky. Navíc se neočekává, že by Clintonová odsunula otázku lidských práv nastálo, což ukazuje i právě publikovaná zpráva amerického ministerstva zahraničí kritizující stav v Číně velmi otevřeně.

Staronová témata

První dvě priority jsou pokračováním politiky předchozích amerických administrativ. Vzhledem k vzájemné ekonomické propojenosti potřebují Spojené státy více než kdykoliv předtím, aby Čína nadále nakupovala jejich dluhopisy. Pro Číňany je zase klíčový americký trh, s jehož slábnoucí kupní silou rapidně klesá i čínský hospodářský růst.

V bezpečnostních otázkách je také na co navazovat, ale právě zde čekají Američany nejdramatičtější výzvy. Čína hraje klíčovou roli v šestistranných rozhovorech se Severní Koreou a může být rozhodující silou při jednáních o íránském jaderném programu. Je však hlavní překážkou pro zlepšení situace v Súdánu nebo Barmě. Právě zde by se mohl nový prezident pokusit dosáhnout větších úspěchů.

Skutečně novým tématem je tak pouze boj proti klimatickým změnám. Oba státy jsou největšími producenty skleníkových plynů na světě a zvláště Čína začíná pociťovat následky globálního oteplování. Společný výzkum a implementace šetrných moderních technologií do čínských továren by produkci mnohých plynů znatelně omezila. V lednu tohoto roku byla odborníky obou zemí vydána tzv. cestovní mapa spolupráce na omezení klimatických změn, která má představovat začátek kooperace.

Žádné překvapení se však nekoná. Americká administrativa sice zvolila jednu novou prioritu, konfliktním tématům se však zatím raději vyhýbá. Přesto by měla začít být aktivnější, byť třeba jen v diskusi, jelikož vzrůstající čínský zbrojní rozpočet a diplomatická ofenziva po celém světě by jednou mohly Spojené státy velmi nepříjemně překvapit.

Autor je analytikem Východního programu Asociace pro mezinárodní otázky.