Zase ten zlý Snowden

Diskuze o počínání Edwarda Snowdena, který vynesl na veřejnost informace o rozsáhlém sledování občanů Národní bezpečnostní agenturou, je stále na pořadu dne. Podle vlastních slov se v té době bál, že jeho odhalení zůstanou veřejností nepovšimnuta. Opak je pravdou; i po dvou letech vášnivých debat o tom, kde je hranice mezi svobodou občanů a národní bezpečností, se objevují argumenty svědčící ve prospěch i neprospěch toho, co se rozhodl učinit.

Jeden z takových argumentů, který se snaží ukázat Snowdenovo počínání jako něco nezodpovědného a odsouzeníhodného, se objevil v britském The Sunday Times. Centrem kontroverzí se však nakonec nestalo Snowdenovo jednání, ale sám článek, o kterém německý Die Zeit tvrdí, že „text je plný nesrovnalostí a má zřejmě jediný cíl: zdiskreditovat whistlerblowera“.

Podle informací, se kterými britský týdeník přichází, se ruské a čínské vládě podařilo tajné dokumenty, které Snowden vynesl, dešifrovat, a dostat se tak k jejich obsahu. Díky tomu jsou schopny identifikovat tajné britské agenty stejně jako jejich sledovací techniky. A právě v návaznosti na hrozbu odhalení totožnosti agentů a jejich praktik prý byla britská MI6 nucena některé z nich ze třetích zemí odvolat.

Přesně načasováno

První kámen úrazu je však v tom, že jako zdroj je tu uveden pouze nejmenovaný „vysoký úředník z Downing Street“. To zpochybňuje například zástupce ředitele společnosti Privacy International Eric King: Pokud britská vláda skutečně věří, že se Rusko a Čína dostaly k uniklým dokumentům, proč to podle něj nesdělí veřejnosti oficiální cestou? Britský ministr zahraničí Philip Hammond k tomu poté podotkl, že nebude komentovat žádné kroky vlády, které byly učiněny v důsledku Snowdenových odhalení, nicméně dodal, že svými činy způsobil „nesmírné škody“.

Druhým kamenem úrazu je načasování textu, které například podle konzervativního zákonodárce a bývalého ministra pro mezinárodní rozvoj Andrewa Mitchella není náhoda. Podle něj v Británii v současné době probíhá vášnivá debata, do jaké míry zájmy národní bezpečnosti nabourávají individuální svobody a soukromí - a zveřejněný článek pak jasně zastupuje stranu zastávající názor, že kompetence zpravodajských služeb se v žádném ohledu omezovat nemají.  

Týdeník přišel s odhalením jen pár dní poté, co nezávislý kritik protiteroristických zákonů David Anderson vydal rozsáhlou zprávu, ve které se mimo jiné praví, že současnou podobu zákona o zpravodajských službách je třeba změnit a zároveň odpolitizovat. Toho by mělo být dosaženo mimo jiné tím, že ministerský předseda i jiní členové kabinetu nebudou již mít pravomoc povolovat rozsáhlé odposlechy. Podle Andersona by takové privilegium mělo náležet nezávislé soudní instanci, nikoli politikům, s tím se však současná vláda pravděpodobně nebude chtít smířit.

Třetím kamenem úrazu je pak profesní počínání týdeníku, který bez dalšího upozornění původní verzi článku upravil tím, že smazal několik mylných a zavádějících informací. V tištěné podobě však původní verze zůstala. Ostatně autora článku Tom Harper nebyl následně schopen ke svým vlastním zjištěním říct nic konkrétního.Na otázky zpravodaje CNN, jak byly zmíněné Snowdenovy dokumenty dešifrovány, odkud pocházely a zda byli agenti v přímém ohrožení vždy odpověděl, že neví. Na otázku zda týdeník má důkazy, které by jeho tvrzení podpořily odvětil, že nikoli. Článek se podle jeho vlastních slov prý zakládá pouze na informacích od „extrémně dobře umístěného zdroje“ z Downing Street.

Na druhé straně 

O tom, co Snowden před dvěma lety udělal, je jistě třeba vést debatu, ovšem relevantní a s racionálními argumenty. Článek, který opředený mnoha pochybnostmi, bez konkrétních zdrojů a obsahující zavádějící informace takovou debatu přímo popírá. Jednou z takových informací je pasáž, že David Miranda (přítel novináře Glenna Greenwalda, kterému Snowden dokumenty poskytl) byl před svým zatčením navštívit Snowdena v Moskvě. To však pravda není, Miranda se v té době se Snowdenem v Moskvě nesetkal.

Poměřovat otázku individuální svobody s národními bezpečnostními hrozbami je nutností. Avšak pokud chce někdo veřejně tvrdit, že Edward Snowden má na svých rukou krev, jak podle článku The Sunday Times tvrdí onen nejmenovaný zdroj, měl by mít důkazy. Ve stejném článku se však dočteme, že nikdo z agentů, jejichž totožnost měla být kvůli Snowdena prozrazena, zraněn nebyl.

S tím souvisí otázka po motivu zveřejnění textu. Snowden vynesené dokumenty zprvu předal reportérům levicového deníku Guardian a ten se stal hlavním zprostředkovatelem, který tajné informace veřejnosti předával. V souvislosti s tím se naskýtá možnost, že se Rupertem Murdochem vlastněný bulvární deník The Sunday Times chce za každou cenu postavit na pomyslnou druhou stranu barikády.

Nepravděpodobná není ani zákulisní politická hra. Britské mediálně-politické prostředí je známo tím, že v něm na konci 90. let silně zapustil kořeny spin doctoring, ovlivňování médií ve prospěch jedné či druhé politické strany. Právě díky tomu se v roce 1997 New Labour v čele s Tony Blairem podařil tak brilantní úspěch. Ve volební kampani na svou stranu totiž dokázali získat deník The Sun taktéž spadající pod Murdochovo mediální impérium, ve kterém se objevil článek doporučující podpořit právě Blaira.

Vzhledem k tomu, že je tento deník nejčtenějším bulvárním plátkem v Británii, úspěch labouristů byl téměř zaručen. Následně se však Rupert Murdoch od Tonyho Blaira odvrátil kvůli osobním rozporům a před letošními volbami deník The Sun podpořil (stejně jako v roce 2010) Davida Camerona a jeho konzervativní stranu.

A právě vzhledem k tradici britského tisku, který je znám svým silným vlivem na politické rozhodování čtenářů, se nabízí myšlenka, že motiv pro zveřejnění článku v The Sunday Times byl čistě politický. Současná konzervativní vláda totiž začala projednávání nového zákona o tajných službách vypracovávat ještě před zveřejněním zmíněné nezávislé zprávy Davida Andersona. Podle deníku Guardian to značí především netransparentnost a nezodpovědnost vlády, která úmyslně nebere v potaz nezávislý pohled, jenž chce současnou praxi změnit.

V takovém případě se zde nabízí otázka, zda novým zákonem vláda nezíská dokonce více pravomocí pro sledování občanů než doposud. Článek týdeníku The Sunday Times konzervativcům skutečně hraje do noty a může posloužit jako další argument, aby se debata otočila ve prospěch současné vlády.  Zda se psem zavrtělo dostatečně, uvidíme pravděpodobně na podzim, kdy má být nový zákon o pravomocích britských zpravodajských služeb projednáván a přijat.