Vitáskové hrozí až 10 let vězení

Deset lidí, kteří se nějak podíleli na podvodném udělení licence pro dvě solární elektrárny synů ocelářského magnáta Zdeňka Zemka, čeká soud. Mezi žalovanými je i Alena Vitásková. To, co měla provést, vypadá jako pouhá byrokratická nebo manažerská chyba nebo nemístná angažovanost, a nikoli jako zločin, za který hrozí docela vysoký trest vězení. Tak jsme se to v podnikatelském prostředí Česka naučili vnímat po roce 1990. Ale je to jinak.

Jen si to připomeňme. Na konci roku 2010 dělali stavitelé velkých solárních elektráren vše pro to, aby získali od ERÚ licenci do Nového roku. Od prvního ledna totiž přestávaly platit královské výkupní ceny, které zaručovaly stavitelům fotovoltaiky opravdu luxusní zisky. A lidé od Zdeňka Zemka dostali licenci za pět minut dvanáct.

V devět hodin večer v počínající silvestrovské noci, čtyři hodiny po tom, co jihlavskému licenčnímu oboru ERÚ skončila pracovní doba. Technici úřadu přitom vystavili potvrzení, že elektrárny synů Zdeňka Zemka nejsou hotové a na licenci nemají nárok. Tím, že licenci dostali, mají dnes majitelé nárok na skoro dvoumiliardovou dotaci, která jim bude vyplácena pravidelně až do roku 2030.

Alena Vitásková neměla tehdy o Silvestra s úřadem nic společného. Její vina má být podle policie a státních zástupců v tom, že o dva roky později, v únoru 2012 jako poměrně čerstvá šéfová úřadu podržela svou podřízenou a zároveň kamarádku v operaci, při níž úřednice zastavila řízení, které mohlo vést k odebrání podezřele udělené licence, a tedy i finančních bonusů.

Vitásková věděla, že se její podřízená zná s jedním z majitelů elektrárny a měla ji z rozhodování vyloučit. A také dopředu věděla, jak její podřízená rozhodne. Což bylo vážné porušení pravidel, protože při odvolání by o osudu licence rozhodovala sama Vitásková – a neměla tedy žádnou kompetenci ani právo o dění na nižší instanci cokoli vědět. Ale za to jí hrozí deset let?

Zdá se to přísné, ale tuzemští policisté a státní zástupci posoudili případ způsobem, který je běžný na západ od Česka. Vina samotné Vitáskové může být pochybná, ovšem v řetězci lidí, kteří se zasloužili o možné nezákonné udělení licence v hodnotě dvou miliard korun a potom o zastavení řízení o jejím odebrání, byla předsedkyně ERÚ nepominutelným faktorem pokračování podvodu. Bez ní by byl vývoj řízení o odebrání licence zřejmě jiný – to dosvědčují úředníci, kteří o licenci rozhodovali předtím, než si právo verdiktu stáhla podřízená a zároveň přítelkyně Aleny Vitáskové.

Zjednodušeně řečeno, vyšetřovatelé už nelpí na prokázání trestného činu vytrženého z kontextu událostí. To se v Česku dělo poměrně běžně, vlastně až do konce roku 2010. Ovšem rozhodování mimo kontext zločinu vedlo často k odložení; zločin se dal prokázat pouze při znalosti souvislostí.

V souvislostech, v nichž se při posuzování trestného činu berou v potaz například obchodní pravidla, uvažují třeba prokurátoři, kteří ve Švýcarsku žalují majitele Mostecké uhelné. Že tak začali uvažovat i státní zástupci z Vrchní státního zastupitelství v Olomouci, je chvályhodné. Teď záleží na soudu, jenž bude konání předsedkyně ERÚ posuzovat. Vitásková prostě provedla něco, co by ještě před třemi lety prošlo bez povšimnutí.

Sama Vitásková považuje své stíhání za komplot v režii lidí, kteří se jí chtějí pomstít za její kroky proti solárním baronům. Problém je, že její operace proti solárníkům, kteří využili nabídky velkých dotací, jsou bezzubé - a Vitásková se ve skutečnosti nijak nezasadila o jejich postih. Většiny velkých solárních hráčů se jí navržené změny pravidel nijak výrazně nedotknou. Proč by si tedy někdo dělal starosti a pokoušel se její aktivity kriminalizovat? Nemluvě o tom, že policisté a státní zástupci, kteří její případ vyšetřovali, patří k útvarům, které mají v boji proti zločinu velké úspěchy a neexistuje ani stín podezření, že by se nějakému komplotu propůjčili.

A je tu ještě jedna věc – Alenu Vitáskovou chce, aspoň podle jejích slov, někdo za její tažení proti solárním baronům zabít. Dva útoky už nahlásila policii, předala detektivům i desítky e-mailů a SMS zpráv, které ji měly vyhrožovat.

--

Jaké motivy by měly nepřátele předsedkyně ERÚ vést třeba k poškození jejího výtahu na auto a jak jsou důvěryhodné, se dočtete se v novém Respektu 39/2013.