0:00
0:00
Agenda8. 7. 20154 minuty

Smrt českých turistů vyvolala v Albánii vlnu solidarity

Země chce mířit na přední příčky v turistických bedekrech

Zpráva o smrti dvou českých turistů v Albánii zastihla autorku těchto řádků během letu z Tirany. Jak známo, dvacetiletý mladík Mjacaj S., který se k činu přiznal, vnikl v pátek českému páru do auta, mířil na ně automatickou zbraní, a když mu vůz odmítli odevzdat, střelil je do hlavy. Motivem vraždy byla podle policie právě snaha ukrást vozidlo.

Po týdnu, který člověk strávil cestami mimo jiné právě na severu země, kde se pohybovaly i oběti tragédie, působily obrázky rozstříleného auta značně přízračně. Šlo o třetí autorčin výlet do Albánie - a byť se pohybovala sama i ve skupině, ve městech i v odlehlých horských vesničkách, nikdy se nedostala do situace, v níž by měla pocit nebezpečí. Právě naopak – Albánci bývají maximálně přátelští, zejména v menších městech a na venkově se co chvíli mezi sebou i s cizinci dávají s velkou chutí do řeči (neznalostí společné řeči se nenechají odradit) a ve vesnicích je stále poměrně běžné dostat ničeho nic pozvání domů na kávu, domácí tzatziki či rakiji.

↓ INZERCE

Jedním z důvodů mimořádné spontánní pohostinnosti je, že Albánci zatím nejsou turisty přesyceni: počet návštěvníků sice strmě roste, ale i vloni jich do Albánie zavítaly zatím jen asi tři miliony (Česko mělo přes 7 milionů hostů). Jedním z důvodů – alespoň soudě z rozhovorů se samotnými Albánci- je, že se země stále obtížně zbavuje pověsti nebezpečné země. Tou Albánie po občanské válce v roce 1997 skutečně byla, ale dnes - byť se to tváří v tvář zmíněné tragédii těžko píše - jsou přepadení ojedinělá; cestovní kanceláře ji označují za bezpečnou zemi, a jak potvrzuje i česká ambasáda v Tiraně, v poslední době neřešila ani žádné případy okradení českých turistů.

Skanderbegovo muzeum ve městě Krujë

Páteční vražda je tak samozřejmě mimořádně smutnou událostí, nicméně k podobným událostem dochází stejně jako v jiných evropských zemích výjimečně. To potvrzuje také vlna solidarity, již tragédie mezi Albánci vyvolala. Tweety jako “Zločin nerozlišuje národnost” 

, pod články o vraždě se rozeběhly

, v nichž Albánci rovněž vyjadřují lítost. V Tiraně i městě Škodra, v jehož okolí k potyčce došlo,

.

Kromě lidského rozměru lze mimořádně silnou reakci vnímat právě v kontextu dlouhodobé snahy nastartovat cestovní ruch a přesvědčit turisty, že Albánie je nejen krásná, ale i bezpečná. Potenciál tu rozhodně je: Alpy na severu jsou srovnatelné s krásou hor v Itálii či Rakousku, na plážích zejména na jihu má člověk pocit, jakoby se ocitl v Chorvatsku či Řecku v době, kdy se tu turistický ruch teprve začínal rozvíjet – byť jsou stále upravenější a rychle přibývá nových hotelů. Nejsou tak přeplněné jako u jižních sousedů a chybí tu zatím obří hotelové rezorty. Do toho desítky starověkých a středověkých památek a výborná kuchyně…

Pravda, v zemi je stále mimořádně silná korupce a nefunkční justice, Albánie je jedním z velkovýrobců marihuany i tranzitní trasou pro další drogy. V posledních letech – a zejména od loňska, kdy se Albánie stala kandidátskou zemí na vstup do EU – ale země podniká řadu kroků, aby se situace zlepšila. Loňské zátahy na drogovou mafii zajistily rekordní množství ilegálních látek, mnohem intenzivnější je přítomnost policie v ulicích a právě se tu začíná zavádět univerzální telefonní číslo 112 používané napříč Evropskou unií. Že to Albánci se změnou kurzu myslí vážně, naznačují právě i konkrétní projevy jako zmiňovaná vlna solidarity s českými oběťmi.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Ficův vymyšlený pučZobrazit články