Rusko místo Havla, plánují Zaorálek s Drulákem

Šéf diplomacie Lubomír Zaorálek a jeho první náměstek Petr Drulák vypracovali novou cestovní mapu zdejší zahraniční politiky na několik let dopředu. Jak se v ní píše, předcházel jí „hloubkový audit“, jenž probíhal na úřadě letošní rok. Jde o dvanáctistránkový materiál rozdělený do několika oblastí. Hned na první pohled je na něm zajímavý jeden fakt: jako by šlo o teoretické cvičení psané ve zcela jiné době, než právě prožíváme. Doktrína totiž nijak nereaguje na aktuální hrozby v Evropě i ve světě, které před Česko staví řadu rizik a výzev, jak vše zvládnout. 

Ze čtení se naopak zdá, jako by se autoři domnívali, že žijeme v bezpečném vakuu, které vydrží navždy. Například zde až na jednu krátkou zmínku není nic o Islámském státu a nebezpečí, které fundamentalisté představují pro západní civilizaci včetně Evropy. Jasné není ani to, jaký má Česko názor na stabilizaci tohoto regionu, ani co chce dělat s narůstajícím přílivem migrantů. Materiál rovněž zcela pomíjí konflikt na Ukrajině, tedy ruskou anexi Krymu a pokračující destabilizaci východu země.

O Rusku nová doktrína české zahraniční politiky mluví jako „z hlediska potenciálu“ o „důležitém politickém a ekonomickém partnerovi“. „Česká republika bude usilovat o konstruktivní spolupráci s Ruskou federací zejména v ekonomické a kulturní oblasti a o co nejširší kontakty s ruskou občanskou společností,“ stojí v dokumentu. Že Rusko zahájilo de facto válku v Evropě, se zde nijak neřeší.

A když už, tak ve velmi opatrných a nicneříkajících náznacích: „Česká politika k Rusku, včetně míry politických a ekonomických kontaktů, bude záviset na respektu Ruské federace k mezinárodnímu právu a k územní integritě jeho sousedů. Cílem je překonat současné problémy a dospět k partnerským vztahům.“ Opět ale není zřejmé jak. Zvlášť za situace, kdy Rusko již tři čtvrtě roku provádí politiku, která jde přesně opačným směrem; a jak se zdá, naděje na změnu je v podstatě nulová.

Dokument se naopak věnuje otázce lidských práv, tedy jednomu z klíčových témat zdejší veřejné debaty o zahraniční politice. I když premiér Bohuslav Sobotka při nedávné cestě v USA rezolutně odmítal jakýkoliv odklon zdejší diplomacie od havlovské tradice podpory lidských práv v nedemokratických zemích, jako je Kuba, Barma nebo Bělorusko, doktrína skutečně jde spíše opačným směrem. Materiál každopádně Havla nijak nezmiňuje; jako zdroje hodnotové orientace zahraniční politiky jsou zde označeni „T. G. Masaryk, reformní komunisté a disidentské hnutí“.

V dalších částech se pak ministerstvo zahraničí odvolává na již sepsanou novou transformační strategii, kde je věc podrobněji upravena. Jak již ale upozornily Lidové noviny, je řešena právě způsobem, který lidsko-právní tradici zahraniční politiky demontuje.

Strategie z roku 2010 zmiňuje, že základem transformační politiky je pojetí, podle něhož „nemá smysl oddělovat od sebe lidská práva a demokracii, protože lidská práva jsou substance a demokracie systém“. V aktuální verzi stojí, že základem transformační politiky je přesvědčení, že „nemá smysl oddělovat od sebe práva občanská, sociální, hospodářská, genderová, kulturní a environmentální“. Zmínka o demokracii byla vyškrtnuta.

To, co se naopak nadále nemění, je to, že za klíčového spojence Česka Černínský palác považuje USA a Evropskou unii. A rovněž pak i Izrael.

Po mediálním zveřejnění koncepce, již má už k dispozici část poslanců, ministerstvo zahraničí uvedlo, že jde stále ještě o pracovní verzi, která může doznat změn.