Rakousko: Velká koalice na dohled

Měsíc a půl po předčasných volbách, které uzavřely neslavné působení velké koalice pod vedením kancléře Gusenbauera, nasvědčuje vše tomu, že sociální demokraté (SPÖ) a lidovci (ÖVP) jsou na nejlepší cestě k dohodě o jejím obnovení.

Hlavní vyjednávací týmy svou práci již z valné většiny dokončily, a to v poměrně krátkém čase. Obě strany si vyhradily několik dnů na analýzu výsledků, aby se tuto neděli opět sešly a doladily poslední sporné body. Oddechový čas potřebuje především ÖVP, kterou na konci měsíce čeká mimořádný sjezd. Designovaný předseda Josef Pröll nechce nic uspěchat.

Druhá šance v těžkých časech

Tento vývoj může na první pohled působit poněkud překvapivě. Rok a půl trvání Gusenbauerovy vlády i následnou volební kampaň totiž provázely značně vyostřené vztahy mezi oběma stranami. Ve skutečnosti jde o logické vyústění souhry hned několika okolností.

Vítězným sociálním demokratům nenabízí volební výsledek žádnou jinou alternativu. ÖVP by se sice teoreticky mohla spojit se dvěma menšími populistickými subjekty, ale k této variantě se v tuto chvíli přiklání pouze několik osamělých hlasů. Předseda Pröll je považován za příznivce velké koalice a navíc si velice dobře rozumí s novým lídrem SPÖ Wernerem Faymannem.

V době finanční krize a po uštědřené volební lekci navíc politici obou stran cítí mnohem větší zodpovědnost. V tomto směru na ně také vyvíjí tlak odbory a svazy zaměstnavatelů, které mají v rakouské politice tradičně silnou roli (např. šéf hospodářského svazu Karlheinz Kopf je členem vyjednávacího týmu ÖVP) a rovněž tíhnou k velké koalici. Podle aktuálního průzkumu deníku Der Standard by se k tomuto uspořádání přiklonila i většina Rakušanů.

Ekonomika na prvním místě

Jednáním dominovala zejména ekonomická témata. Kompromis byl dosažen v klíčových bodech daňové reformy, balíčku na oživení hospodářství a rozpočtového plánu na léta 2009–2013. Zatímco opozice kritizuje údajnou nedostatečnost návrhů, ekonom Bernhard Felderer je podle vyjádření pro agenturu APA „příjemně překvapen“.

Většinou šlo ovšem pouze o rámcové shody, vypracování konkrétních návrhů bylo odloženo. Otázkou tak zůstává, jak reálné bude např. snižování rozpočtového deficitu po roce 2010, když vláda chce zároveň masivně podporovat vědu a výzkum, oddlužit zdravotní pojišťovny nebo snížit daně. Mnohá kontroverzní témata, jako penzijní reforma a osud železnice, pošty či dalších státních podniků, navíc doposud uzavřena nebyla.

Evropská politika mimo hlavní proud

Do pozadí byly odsunuty také neshody v otázkách evropské politiky, které byly bezprostřední příčinou pádu Gusenbauerovy vlády. SPÖ se totiž ve snaze oslovit část voličů nacionalistické pravice stala jednou z nejvíce euroskeptických sociálnědemokratických stran v Unii. Jedním z jejích hlavních požadavků, pro který se osobně vyslovil i současný předseda, bylo uzákonění automatického vypsání referenda pro schválení příštích evropských smluv.

Faymann i Pröll se opakovaně vyjádřili, že na této otázce jednání v žádném případě neztroskotají. Jaké řešení se tedy nabízí? Rakušané především nemusí nikam spěchat, protože Lisabonská smlouva už z jejich strany ratifikována byla. Vzhledem k její nejisté budoucnosti je pak zřejmě v dohledné době žádné podobné rozhodování nečeká.

Jako za monarchie

Definitivní odpověď na to, kdo bude v zemi vládnout, se dozvíme po sjezdu ÖVP na přelomu listopadu a prosince. Pokud se nestane nic, co by zásadně otřáslo politickou scénou, nechá si zde Pröll schválit vstup do velké koalice. Není vyloučené, že nová vláda překvapí a využije své síly k prosazení důležitých reforem. Daleko spíše bude ovšem Rakousku několik příštích let ve jménu stability vládnout další udržovací vláda. Jako za staré monarchie.

Autor je analytikem Asociace pro mezinárodní otázky.