Počátky vlády prezidenta Obamy

Toto úterý přinese dva velmi důležité momenty pro Spojené státy americké. Senát bude hlasovat o své verzi opatření na podporu americké ekonomiky, tentýž den plánuje ministr financí Tim Geithner oznámit, jak Obamova administrativa naloží se zbývajícími 350 miliardami dolarů z programu TARP (Troubled Assets Relief Program) na záchranu amerického finančního systému schváleného vloni na podzim. V obou událostech lze vidět dilemata, jakým Barack Obama musí čelit v souvislosti se svými předvolebními sliby.

Konec s politikařením

Velkým mottem Obamovy kampaně a cílem, se kterým přicházel do Washingtonu, bylo ukončení politikaření a rozepří podél stranických linií. Podíváme-li se ovšem na průběh hlasování v Kongresu o nejnovějším stimulačním balíčku, zdálo by se, že Obamův cíl byl přinejlepším odsunut na neurčito - při jednání ve Sněmovně reprezentantů nepodpořil demokratický návrh ani jeden republikánský zákonodárce (spolu s nimi nesouhlasilo 11 demokratů), v nadcházejícím hlasování v horní komoře se očekává podpora pouze tří republikánských senátorů.

Přitom se prezidentu Obamovi nedá upřít snaha získat podporu opozice. Dokonce i senátor Mitch McConnell, nyní nejdůležitější republikán v Kongresu, hovořil uznale o Obamově setkáních s republikánskými zástupci i o jeho ústupcích, např. v podobě větších daňových škrtů, na kterých by většina republikánů nejraději celý balíček postavila.

I tak ale převažují výhrady k některým projektům, o jejichž účelnosti má opozice značné pochyby, a celková neochota k velkým vládním výdajům. Hlasovat proti je pro republikány politicky bezpečnou cestou jak zůstat navenek principielně fiskálně zodpovědnými, neboť Obama svůj plán prosadí tak jako tak, (případnému drastickému filibusteru zabrání již zmínění tři senátoři), takže případná vina za prodloužení recese nehrozí.

Obamovy kompromisy

Celá situace před Obamovu administrativu staví obecnou otázku, jak moc se má snažit získat podporu opozice, kterou v zásadě nepotřebuje. Prezident musí mít neustále na paměti, že již nyní připravil rozčarování řadě svých dřívějších příznivců, kteří sledovali, jak nový prezident dělá kompromisy ohledně svých plánů, nejnověji daňových úlev pro nižší a střední třídu, a jak se Washingtonu neobklopuje neokoukanými tvářemi, ale spíše zkušenými clintonisty.

Je to právě slib vyčistit a změnit Washington, který utrpěl v prvních týdnech Obamovy vlády četné šrámy. Je až ironické, že plán znovunastartovat americkou ekonomiku představí v úterý člověk, který musel napravovat nesrovnalosti ve svých daních. A i když se velmi pravděpodobně jednalo o neúmyslnou chybu, prošlo ministru financí něco, co srazilo vaz Tomu Dashleovi, který měl převzít agendu zdravotnictví. Daschleovou smůlou bylo pozadí jeho pochybení, totiž horentní účty za limuzínu a řidiče, jelikož pro podobné prohřešky nemá v současnosti americká veřejnost pochopení.

Výjimky pro lobbyisty

Obama dále poněkud narušil své úsilí omezit prorůstání politiky a obchodu udělením několika výjimek ze svého etického řádu, který zakazuje najímat lobbyisty do vládních úřadů. Nejvýznamnějším čerstvým případem zatím zůstává angažování Marka Pattersona, bývalého zástupce Goldman Sachs do funkce vedoucího kanceláře ministra financí. V ní bude spoludohlížet na program pomoci americkým finančním institucím.

Prezident Obama se tak zbytečně vystavuje riziku vzniku situací podobných těm z loňského roku, kdy Hank Paulson, tehdejší ministr financí a bývalý ředitel Goldman Sachs, nebyl schopen vysvětlit, proč Bushova administrativa nechala padnout zrovna Lehman Brothers, zatímco ostatní instituce se dočkaly vládní asistence. Jakkoli je počátek Obamova vládního období složitý a náročný z mnoha vnějších důvodů, zde si nový prezident přidělal trable sám.

Autor je analytikem Asociace pro mezinárodní otázky.