Ovoce do škol a česká skepse

Na počátku všeho stál bohulibý úmysl Evropské komise reagovat na alarmující zprávy Světové zdravotnické organizace. Podle jejích statistik 22 milionů dětí v Unii trpí nadváhou. Více než 5 milionů dětí je obézních a očekává se, že toto číslo se bude každým rokem zvyšovat o 400 000. V červenci tak komisařka pro zemědělství, Mariann Fischer Boelová, předložila návrh směrnice, který by školáky naučil pojídat i něco jiného než sladké tyčinky či slané brambůrky z automatů.

„Poskytnout dětem správné návyky v raném věku je velmi důležité, protože si je ponesou do dalšího života,“ tvrdí komisařka Boelová. Světová zdravotní organizace doporučuje minimální denní čistý příjem 400 gramů ovoce a zeleniny na osobu. Většina Evropanů tohoto cíle nedosahuje a trend klesající spotřeby je zřetelný zejména mezi mládeží.

Češi skeptičtí

Ačkoli projekt našel poměrně nečekaně rychle konsenzuální podporu napříč Unií, český ministr zemědělství nešetřil kritikou. "V podobě, v jaké je to teď, to vybízí i k úsměvu, protože to vychází tak na jeden kus ovoce na dítě týdně," zhodnotil ještě v září návrh Evropské komise český ministr zemědělství Petr Gandalovič.

Uvolněné prostředky považovali za nedostatečné i Evropští poslanci, kteří o návrhu debatovali v úterý. Vypočetli, že 90 mil. eur umožňuje nakoupit jen jeden kus ovoce týdně pro děti od 6 do 10 let po dobu 30 týdnů. Parlament proto v úterý požádal, aby byl příspěvek společenství zvýšen na 500 milionů eur.

Navyšování financí bylo pro Česko těžko představitelné, protože považovalo celý projekt za velmi neefektivní kvůli náročné administraci. Na středeční Radě se však podařilo prosadit několik pozměňovacích návrhů. “V průběhu projednávání došlo k zásadnímu posunu. Například se dohodlo, že bude možné přednostně místní a sezónní ovoce, které se tak k dětem dostane čerstvé a bez velkých nákladů na přepravu,“ vysvětluje ministr zemědělství Petr Gandalovič. „Pozitivní je také možnost zapojení hlavně rodičů, případně i soukromého sektoru, do financování, což přinese menší nároky na státní rozpočet.“

Rada ministrů nakonec neschválila navýšení rozpočtu. Celková suma na projekt se bude skládat z 90 mil. Eur unijních peněz a z přibližně 66 mil. Eur z rozpočtů členských zemí. Mechanismus spolufinancování se bude řídit podle ekonomické vyspělosti: v bohatších státech bude EU platit polovinu nákladů, v chudších tři čtvrtiny.

Neefektivní a nesubsidiární?

Podle kritiků by za zdraví svých dětí měli být zodpovědní především rodiče. Euroskeptici tak mohou v právě schválené novele směrnice najít další příklad porušování subsidiarity, kterou se EU vždy zaklíná. Podle principu subsidiarity by problém měl být řešen na té úrovni, kde vzniká. Je otevřenou otázkou, zda stravovací návyky může, a především – zda má – měnit právě Brusel. Ovoce do škol totiž nápadně připomíná různé socialistické projekty typu mléko do každé lavice, či podávání rybího tuku ve školkách.

To by nás však nemělo vést od racionální podstaty problému. Jak řešit situaci, kdy se objektivně zhoršují naše stravovací návyky a jsme nuceni vydávat stále větší částky z veřejných rozpočtů na léčbu obézních lidí? Nejsou nakonec takto vynaložené peníze tou nejlepší investicí do budoucna?

Zde leží kámen úrazu, protože skutečnou efektivitu celého projektu nedokáže nikdo zhodnotit. Žádné konkrétní data k možným dopadům nemáme. Debata nad stravovacími návyky se tak snadno může zvrtnou v ideologickou debatu o pozitivním a negativním pojetí svobody. Stát by podle liberálních kritiků neměl zasahovat do svobody rodičů vychovávat děti podle svých nejlepších úmyslů, podle levicově smýšlejících lidí by naopak měl stát převzít zodpovědnost v případě, kdy rodiče svou roli nezvládají.

Přibližně v tomto duchu se odehrávala debata na říjnovém zasedání Výboru pro evropské záležitosti dolní komory Parlamentu. Tehdy se výbor sociálně-demokratickou většinou usnesl, aby se vláda za projekt postavila. Nyní může být spokojená, ovoce se ve školních kantýnách skutečně objeví. My můžeme být zvědavi, zda se tím vyřeší opravdu problém obezity, či jen problém zemědělské nadprodukce.

Autor je analytikem Evropského programu Asociace pro mezinárodní otázky.

(Související diskuse - ZDE.)