Otevřete účty, přicházíme

Čtyři dny trvalo přijetí zákonů pro stabilizaci německých bank, potácejících se s důsledky finanční krize. Spolková vláda spolu se spolkovými zeměmi do spásného stabilizačního fondu poskytly 500 miliard eur. Soukromé banky nechtějí ztratit renomé a zatím otálejí, první zemská banka po pomocné ruce bezprostředně po vzniku fondu sáhla.

Něco za něco

Velká koalice rozhodla, že potápějící se banky spasí. Z jednání se zástupci spolkových zemí, kteří se snažili zříci spoluzodpovědnosti, vyplývající z federálního systému, vzešel kompromis. Spolková vláda na sebe vzala 65 procent objemu stabilizačního fondu, země 35 procent do celkové výše 7,7 miliard eur.

O pomoc mohou banky zažádat fond do konce roku 2009, limit na banku je deset miliard kapitálové injekce a převzetí rizika do pěti miliard eur. Spolková vláda si za tuto pomoc účtuje zastavení vyplácení dividend, vhled do fungování finančního institutu a omezení platu bankéřů na půl milion eur ročně.

Fond je spravován nově vzniklým ústavem pro stabilizaci finančního trhu, nezávislým na spolkovém ministerstvu financí. Jeho hlavním úkolem je oživit pohyb peněz mezi bankami, a ať si kancléřka Merkelová říká jak chce, že má pomoci prostým lidem, jasné je, že pomoci má zmírajícím zemským bankám a německému hospodářství.

První na holení

Soukromé banky vyčkávají reakce ostatních. Žádná z nich nechce mít ministra financí jako velkého akcionáře. Šéf Deutsche Bank Ackermann, který koncept fondu spoluvytvářel, kancléřku podrazil, když řekl, že by se musel při myšlence zažádat o injekci stydět. Ukázal konkurenci svou převahu a zároveň svrhl autoritu fondu a zdiskreditoval jej.

Přitom vůbec není jisté, že Deutsche Bank injekci nepotřebuje. Commerzbank možnosti fondu zvažuje, Postbank, Dresdner Bank a HypoVereinsbank se nijak nevyjádřily. Účast na fondu je anonymní, z burzy by ale informace o injekci vyplynuly na povrch.

Od roku 2005 pokulhávající zemské banky se tak stávají zatím jedinými zájemci. Druhá největší zemská banka, bavorská LB, která je z poloviny vlastněna Svobodným státem Bavorsko a je centrální bankou bavorských spořitelen, již o pomoc zažádala. Jednat se může o tři až pět miliard eur.

Zemská banka Bádenska-Württemberska (LBBW) a HSH Nordbank pomoc stále zvažují. Jako strategicky správný se ukazuje společný postup všech zemských bank, které si mohou společnou žádostí nejméně uškodit a nejvíce získat. Ve hře je mnohé: přímý kapitál od státu, jeho garance a odkup problémových aktiv.

Angelo, co dál?

Sociálnědemokratický spolkový ministr financí Peer Steinbrück je na koni a s ním celá strana. Němci přestávají mít v principy trhu důvěru, čelí se největší krizi od 20. let a zásah státu vítají. HDP pokleslo poprvé od roku 2004 mezičtvrtletně o půl procenta, nárůst ekonomiky se příští rok očekává o pouhé 0,2 procenta.

Přístupy SPD jsou lepší odpovědí na krizi, obzvlášť ve společnosti, kde se neoliberální představy rozplývají ve snahách o sociálně tržní hospodářství. Špička strany již spřádá konjunkturní program a hlásá „ochranný deštník pro pracovní místa“. Pokud nenajdou odpověď na hrozící hospodářskou krizi, z koně spadnou. Kancléřka o konjunkturních opatřeních zatím nechce slyšet. Jisto má opět pouze strana Levice: tam, kam stát pošle své peníze, je nezbytné zestátňovat a největší bankéř Ackermann patří do vězení. V Sársku se již těší.

Autor je analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).