Nová světová měna jako východisko z krize?

Spojené státy americké již oznámily, že jej nepřijmou a těžko lze předpokládat, že se po bok Číny postaví Evropa. To všechno čínská vláda pravděpodobně ví, otázkou tedy je, proč s návrhem vůbec přišla.

Iniciativu ke zřízení nové rezervní měny a reformu mezinárodních měnových institucí představil na webových stránkách Čínské národní banky její guvernér Čou Siao-čchuan v úterý 24. března. Skutečnost, že text byl netypicky zveřejněn nejen v čínském, ale i v anglickém jazyce a o den později otištěn v hlavním čínském deníku China Daily, svědčí o tom, že návrh měl otestovat reakce domácího i zahraničního publika. Tuto strategii čínská vláda běžně používá před tím, než se rozhodne k přijetí nové politiky. Přestože návrh vzešel z vládní instituce, nelze (jak to učinila mnohá světová média) automaticky předpokládat, že tento postoj Čína na nadcházejícím summitu G20 v Londýně skutečně zaujme.

Uvedení návrhu do praxe by si vyžádalo značné náklady a úsilí – to vše v situaci, kdy se vlády potýkají s akutními dopady finanční krize. Je pochopitelné, že se Čína snaží ochránit svoje investice do amerických dluhopisů v objemu 696 miliard USD, které by byly znehodnoceny výraznějším poklesem americké měny. Otázkou je, zda návrh na zavedení nové světové rezervní měny je cestou, jak toho dosáhnout.

Odhlédneme-li od ekonomických motivů, nabízí se celá řada politických důvodů, které mohly Čínu vést ke zveřejnění návrhu. Za prvé lze krok interpretovat jako signál Spojeným státům. Čína nestojí ani tak o to, aby nahradila novou měnou americký dolar jako o to, aby zabránila jeho dalšímu oslabení. Za druhé, stávající situace dává Číně možnost postavit se do čela rozvojových zemí, které žádají reformu mezinárodního ekonomického systému. Indie, Rusko a Brazílie dávají dlouhodobě najevo, že globální finanční instituce, které vznikly po druhé světové válce, nereflektují současnou ekonomickou realitu.

Čína se historicky poprvé ocitá v situaci, kdy jí vyspělé země žádají o pomoc, a hodlá toho náležitě využít. K tomu jí nahrává skutečnost, že jí negativní dopady finanční krize zatím tolik nezasáhly. Zatímco ekonomiky Evropské unie a USA očekávají recesi, premiér Wen Ťia-pao oznámil, že čínské HDP má letos vzrůst o 8 %.

Posledním důvodem, proč Čína s iniciativou přichází, může být preventivní snaha o odvrácení případné kritiky. Zatím se totiž zdálo, že kromě pokračujících nákupů amerických státních dluhopisů je Čína při řešení globální finanční krize spíše pasivní. Primárním cílem Pekingu je udržet sociální stabilitu v zemi. Proto také čínské vedení překvapivě odložilo plánované reformy v oblasti zdravotního pojištění a vlastnictví půdy, jež měly být projednávány na březnovém zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců. Přestože by obě reformy mohly vést k oživení domácí poptávky a zmírnění závislosti čínského státu na exportu, jsou to vysoce citlivá politická témata.

Čínské vedení v roce, na který spadají výročí tibetského povstání, potlačení demonstrací na náměstí Tchien-an-men i založení čínského komunistického státu, zjevně nechce přistoupit ke krokům, které by mohly vyvolat další sociální nepokoje. O obezřetnosti čínského vedení svědčí i zprávy o letošním plánovaném (údajně dvojnásobném) navýšení platů v čínských ozbrojených silách.

Čína rozhodně podpoří všechny iniciativy, které povedenou ke zmírnění dopadů finanční krize na Spojené státy a Evropu, jež pro ni představují nejdůležitější exportní trhy. Na druhou stranu je zřejmé, že pro Čínu jsou domácí otázky nadřazeny zahraniční politice. Je proto naivní očekávat, že Čína vyjde světu vstříc víc, než pro ni bude výhodné. Grandiózní návrhy typu nové světové měny tak ve skutečnosti zakrývají spíše defenzivní politiku čínského vedení.

Autorka je na postgraduálním výzkumném pobytu na Fudan University v Šanghaji. Působí jako analytička Asociace pro mezinárodní otázky.