Noční můra na jih od Temelína

Rakousko není Itálie a Jörg Haider to ví. Tento „prvotřídní sympaťák“, otec Svazu pro budoucnost Rakouska (BZÖ), narcistního odštěpku Svobodných (FPÖ), v roce 2005 rozpoznal, že alpské republice schází „ležérní, veselá a mladá“ strana.

Letos v létě převzal předsednictví a s hesly „Rakousko Rakušanům“ a „My jsme ty“ se vrátil z korutanské provincie do vysoké politiky. Jedenáct procent pro BZÖ, osmnáct procent pro FPÖ, to je bilance krajní pravice v nedělních spolkových volbách, která dokazuje hledání identity Rakušanů a staví vítězství sociálních demokratů do nejtmavšího stínu.

Sevřeni mezi neoblíbeným, ale tak potřebným Německem a východním nebezpečím, shora démonizovanou Evropskou unií, v prostředí krize lidových stran, dali Rakušané ve volbách novou odpověď, která se po osmnáctiměsíční neschopnosti velké koalice dala čekat. Od voleb do Národní rady v roce 2006 se zdejší politika nevyvíjí a připomíná spíše vaření vídeňského knedlíku. S tím je po nynějších volbách konec.

Populismus napravo, nalevo

To, že novou odpověď nabídla populistická a xenofobní pravice, je důkaz současného stavu rakouských stran. Sociální demokracie už dlouho neví, zda prosazovat sociální liberalismus typu německého schröderismu nebo zájmy prostých alpských zemědělců. Nový lídr strany Werner Faymannn, který poslal kancléře Alfreda Gusenbauera do hlubin zapomnění, si voliče získal spíše svým charisma, než programem. Navíc stačilo zahrát na kritickou strunu Unie a slíbit sociální jistoty pro všechny.

Také lidovci nestojí dnes tam, kde má klasický rakouský křesťanský konzervatizmus své místo a prosazují čistě jen hospodářský liberalismus. Volby pro ně znamenaly největší porážku, a to přesto, že si byli do poslední chvíle svým vítězstvím jisti. Křesťansko-sociální kořeny nabízel před volbami pouze bývalý olympionik v bobování Dinkauser, který ve víru kampaně předvedl sociální populismus par excellence.

Haider a jeho parťáci jsou profesionálové, nabídli vše, od výhod „řádné zaměstnanecké politiky Třetí říše“, až po „domov místo islámu“. To všechno v ležérním, veselém a mladém balení s usměvavým hnědým panáčkem Jörgem zdarma. Pro zdvojnásobení původních preferencí stačilo poztrácet při spanilých cestách po kopcích a lukách nějakou tu lež o cizích hrozbách a Lisabonské smlouvě. Velký triumf pro korutanského fénixe, kterého političtí rivalové po rozpadu koalice s ÖVP odepsali. Nyní se bude tancovat, jak on bude pískat. Minimálně do 6. října, kdy dorazí poslední čtyři procenta hlasů poštou. Velké změny s sebou nepřinesou, polepšit by mohly Zeleným.

Vpravo?

Buď být patriotem nebo zemi zradit. Téměř třicet procent voličů se rozhodlo pro Rakousko, pro laciná hesla a proti cizím prvkům v blahu extrémů hor a údolí, kožených kalhot a vídeňských fraků. Haider nectí zásady, půjde do vlády s každým, teď zbývá jen na ostatních stranách, jak se zachovají.

Vládní strany se ocitly v historickém minimu, pokračování velké koalice bude přes snahy o její resuscitaci neprůchodné, vyloučit se však nedá. Sociální demokraté (SPÖ), kteří získali 29,7 procenta a lidovci (ÖVP) s 25,6 procenty by měli v prvé řadě přemýšlet, co úspěch krajní pravice vlastně pro Rakousko znamená. Cejch lidové strany si mohou obě dvě strany odlepit.

FPÖ s BZÖ tvoří dohromady druhý největší politický proud. Pokud se tedy dosavadní vládní strany v touze zůstat u moci a Zelení k sobě otočí zády, bude nutné s krajní pravicí koalovat. Spojenectví SPÖ a FPÖ se zdá nepravděpodobné, šanci uspět by FPÖ měla v trojkoalici. Červeno-černá koalice s účastí Zelených ještě nebyla ve Vídni tématem dne. Jen Haider má jasno: italský model stojí též na občanské většině napravo od středu a i v Rakousku se stane realitou.

Autor je analytik Asociace pro mezinárodní otázky.

O vlivu Neue Kronen Zeitung na rakouskou politiku čtěte Nehněvej se, Kronen

O převolební kamapani v Rakousku Vídeň ve šťastných časech

Podcast k rakouským volbám Na sankce zapomeňte