Konec Haiderovy éry

Se sobotní tragickou smrtí Jörga Haidera přišla rakouská politická scéna o nejvýznamnější postavu posledních dvou desetiletí. Ať už se nám to líbí nebo ne, nikdo neovlivňoval složení vlád a celkovou tvář domácí politiky takovým způsobem jako zesnulý korutanský hejtman. Jeho odchod přináší do povolební situace další turbulence.

Jörg Haider byl skutečným doyenem rakouské vrcholové politiky, a to přesto, že mu bylo teprve osmapadesát let. V této souvislosti není vůbec nezajímavé konfrontovat jeho politickou kariéru se světovými událostmi: do parlamentu byl poprvé zvolen v roce sovětské invaze do Afghánistánu, předsedou Svobodných (FPÖ) se stal v době černobylské tragédie a do křesla korutanského hejtmana usedl, když se hroutila železná opona. Dokázal ustát mnoho politických pádů a byl označován za nezničitelného.

Vystudovaný právník přímo či nepřímo ovlivňoval složení téměř všech vlád od roku 1986, kdy sociální demokracie (SPÖ) odmítla kvůli jeho osobě pokračovat v koalici se Svobodnými. Vrchol pak přišel v roce 2000, kdy FPÖ po rekordním volebním výsledku zasedla v koaličním kabinetu s lidovci (ÖVP). V posledních třech letech Haider prožil další comeback se svou novou stranou, Svazem pro budoucnost Rakouska (BZÖ), která se pod jeho vedením odtrhla od Svobodných.

Rakousko na cestě k velké koalici, BZÖ k zapomnění

Poslední dějství Haiderovy kariéry se odehrávalo od letošního srpna, kdy se vrátil do čela BZÖ, která se potácela na hranici volitelnosti, a ve vysoce personifikované kampani ji dovedl k více než desetiprocentnímu výsledku.

Spolu se svým bývalým žákem a současným předsedou FPÖ H. C. Strachem se tak Haider stal nefalšovaným vítězem voleb. Pravicová koalice ÖVP-FPÖ-BZÖ byla sice slovy lidoveckého šéfa Josefa Prölla „nepříliš pravděpodobnou“, ale přesto jedinou reálnou alternativou k pokračování neoblíbené vlády velké koalice.

Na tuto variantu však můžeme v tuto chvíli nejspíš zapomenout. BZÖ je bez Haiderovy autority jen spolkem nevyzpytatelných druhořadých politiků a jako taková vypadává ze hry. Haider straně po celou dobu její existence udával tvář, ať už z čela nebo z ústraní, její vymezení vůči FPÖ je navíc především personální. Bez svého vůdce je BZÖ odsouzena k marginalitě, jisté šance má pouze v Korutanech, které prověří zemské volby v příštím roce. Trefně situaci Svazu popsal jeho muž číslo dvě Stefan Prenz ve vyjádření, že pro stranu je předsedův odchod „jako konec světa“.

Předseda ÖVP Pröll se tak s největší pravděpodobností rozhodne pro pokračování velké koalice a odolá pokušení stát se nejmladším kancléřem rakouských dějin. Pochybná podpora rozkolísaných populistů je v době, kdy v Rakousku sílí hlasy po vládě schopné čelit ekonomické krizi, příliš velkým politickým dobrodružstvím. Je ironií osudu, že Haider svou smrtí nejspíš přispěje k vytvoření uspořádání, kterému se snažil zabránit.

Rozporuplné dědictví korutanského „enfant terrible“

Haider se ve svém programu příliš nelišil od krajní pravice, jak ji známe například z Francie, Itálie nebo Dánska. Žádná z těchto stran však nikdy nedosáhla takového vlivu jako FPÖ či BZÖ a žádná z nich tolik nezměnila politickou scénu své země. Haider, jak se ve vyjádření pro agenturu APA shodují rakouští politologové Peter Filzmaier a Fritz Plasser, dokázal na sklonku osmdesátých let rozbít přežitý parlamentní systém „státostran“ SPÖ a ÖVP a vrátit do rakouské demokracie politickou soutěž.

Označovat jeho politické a morální dědictví za kontroverzní je však velkým ústupkem politické korektnosti. Haider se neváhal obracet k populismu a xenofobii zaměřené proti imigrantům i sousedním zemím, pověstná je např. také jeho chvála nacistické sociální politiky z roku 1991. Přestože v poslední době tuto rétoriku zmírnil, Jörg Haider oživil duchy, které budou nejen naše jižní sousedy strašit ještě dlouho.

Autor je analytikem Evropského programu Asociace pro mezinárodní otázky.

Čtěte také online rohovor o dopadech rakouských voleb s politologem Robertem Schusterem.